Dne 8. června se všichni účastníci zájezdu kolem 15. hodiny nadšeně sešli před budovou školy. Po naložení všech zavazadel a dojemném rozloučení s rodiči jsme se konečně vydali na dlouhou cestu do větrné Bretaně…

Když jsem celí rozlámaní opustili v ranních hodinách autobus v malebném městečku Vannes, nemohli jsme odolat čerstvému pečivu v místní tržnici. Po občerstvení jsme se lodí vydali na prohlídkovou plavbu po Morbihanském zálivu až na jeden z ostrovů. Svítilo sluníčko a osvěžení v podobě koupání a pistáciové zmrzliny přišlo vhod.

Druhý den jsme strávili hloubáním nad záhadnými menhiry a dolmeny v Carnacu. Bylo jich tolik, že jsme ani neměli možnost projít se kolem všech. Poté nám autobus zastavil na pobřeží poloostrova Quiberon, kde jsme zakusili pořádný bretaňský vítr. Výhled ze skal na moře byl okouzlující, jen kdyby nebyla taková zima! Součástí našeho nabitého programu byla i kaple v Pont Aven a městečko Concarneau, kde cesty lemovaly pestré hortenzie. Den jsme ukončili ubytováním se v kempu.

Třetí den jsme se prošli městem Quimper, kde jsme si prohlédli místní katedrálu s barevnými vitrážemi. A potom jsme konečně dorazili až na „konec světa“. Přesně řečeno na mys Point du Raz, který byl dlouhou dobu považován za nejzápadnější kout Francie. Skály byly ostré a velmi větrné, přesto se několika z nás podařilo dostat až na samý okraj.

Následující den jsme se vydali po stopách krále Artuše na procházku do pohádkového lesa Huelgoat. Člověk se nemohl nabažit pohledu na majestátní balvany a tajuplné jeskyňky. Poté nás čekala návštěva farního dvora v Saint-Thégonnec s mysteriózním nádechem. Tam jsme se ovšem příliš dlouho nezdrželi, jelikož naší další velice očekávanou zastávkou bylo Pobřeží Růžové žuly (Côte de Granite rose). Svou dechberoucí atmosférou nás velice uchvátilo, odvážnější z nás se vydali lézt přes obrovské balvany až na hranu.

Další den nás hned chvilku po snídani čekala návštěva ústřičné farmy v Cancale, kde jsme měli možnost místní ústřice okusit. Zlatým hřebem našeho výletu byl tzv. přílivový ostrov Mont-Saint-Michel. Okouzleni jeho velkolepostí jsme se vydali do kláštera, prošli se kouzelnými uličkami (překypující turisty) a strávili pár chvil i na zdejším pobřeží. Na našem programu bylo i Smaragdové pobřeží (Côte d’Emaraude), ale to jsme museli s těžkým srdcem kvůli nepřejícímu počasí vyškrtnout.

Přišel závěrečný den a s ním poslední chvíle strávené v Bretani. Přesto jsme si touto informací nenechali zážitek zkazit. Vydali jsme se do městečka Saint-Malo, kde jsme se prošli po hradbách lemujících celé město dokola a v místní katedrále jsme se nechali unést ohromujícími vitrážemi. Pořídili jsme si poslední suvenýry a dárečky, poslední kusy pečiva a se spokojeným pocitem v srdci jsme se mohli vydat zpět domů, do Prahy.

Děkujeme oběma řidičům autobusu, paní průvodkyni, našim rodičům a především paním učitelkám za to, že jsme se na toto překrásné dobrodružství mohli vydat! Díky nim máme zážitek na celý život, o kterém budeme jistojistě vyprávět i našim vnoučatům.