V pondělí 1. června jsme v 6:00 vyrazili od budovy našeho gymnázia směr Vídeň. Po pěti hodinách v autobuse jsme dorazili do cíle. Dojeli jsme do centra a cestou si vyslechli zajímavosti z historie Vídně od naší milé průvodkyně, která na nás byla perfektně připravena. Jako první jsme navštívili kostel sv. Augustina ze 14. století a nádhernou katedrálu sv. Štěpána, jenž je symbolem Vídně a jednou z nejznámějších památek. Zde jsme měli rozchod, během kterého jsme se naobědvali a prošli místní trhy. Teploměr tou dobou ukazoval kolem 32 °C.

Dále nás čekala prohlídka zámku Hofburg (s muzeem Sissi), jenž sloužil jako zimní rezidence rakouského císaře. Odpoledne jsme si prošli kostel minoritů – Italský národní kostel, ve kterém se nachází mozaiková kopie Poslední večeře Páně Leonarda da Vinci. Nakonec jsme prošli největší veřejný park Volksgarten a vydali se na cestu do hotelu. Cestou jsme se ještě zastavili vyfotit si Hundertwasserhaus. Po ubytování jsme šli hned spát, protože nás čekal další den na nohou.

Ráno po snídani jsme se vydali na místo, kam jsme se tak těšili, a to do Schönbrunnské zoologické zahrady. Během krátkého, asi hodinu a půl dlouhého rozchodu většina z nás skončila u výběhu s pandami. Poté, co jsme se všichni sešli, jsme měli i prohlídku samotného Schönbrunnu. Autobus nás zavezl na Mariahilferstrasse, kde jsme měli rozchod s úkolem dojít se podívat na Vídeňský dům secese. Ani v úterý se neochladilo, a tak jsme se rozutekli po nedalekých kavárnách a parcích, a marně hledali kousek stínu.

Odpoledne se už blížil konec našeho výletu. Prohlédli jsme si Belveder, Židovské město, kostel sv. Ruperta, Vídeňskou radnici a orloj. Kolem páté hodiny jsme se vydali na cestu domů. V půl jedenácté večer jsme před budovou gymnázia úspěšně ukončili náš zájezd. Myslím, že všem se Vídeň moc líbila.

Zuzana Dorážková 3S

Dobrý den!

Zdravíme z Brightonu!

Děti jsou s ubytováním spokojené, ve škole byly dnes několikrát pochválené za slušné chování a zodpovědný přístup ke studiu. Byla chválena i úroveň jejich angličtiny. Níže pak přikládáme fotografii z letního královského paláce v Brightonu.

Všechny vás zdraví

Martin K, Petra B. a Petra S.

V pondělí 1. 6. 2015 se naše třída K5A doplněna několika jedinci z jiných tříd vydala na cestu do Berlína. Autobus nás tam bezpečně dovezl a naše první zastávka byla u neblaze proslulé zdi – Berliner Mauer, teda naštěstí už jen u jejího zbytku. Počasí nám první den moc nepřálo, foukalo, pršelo a bylo chladno, takže jsme byli vděčni za okružní jízdu a následnou návštěvu muzea Check-Point-Charlie, kde jsme si prohlédli zajímavé způsoby pokusů o útěk z Východního Berlína. Následovala návštěva největšího evropského vlakového nádraží – Berliner Hauptbahnhof. Prošli jsme si slavnou třídu Ku-damm, obchodní centrum západního Berlína a jeli se ubytovat do hostelu.

Druhý den jsme se zdržovali převážně v bývalém Východním Berlíně. Prohlédli jsme si Alexanderplatz, navštívili Egyptské muzeum na Muzejním ostrově, kde jsme mohli obdivovat krásnou Nefertiti, a projeli se lodí po Sprévě. Počasí se naštěstí umoudřilo a až do konce zájezdu svítilo sluníčko. Po plavbě jsme se přesunuli do hostelu a po chvíli odpočinku jsme se vypravili do Fridrich-Stadt-Palast na „Wild show“ – estrádu plnou zpěvu, tance, různých artistických triků a efektů včetně vody a ohně.

Třetí den jsme se s Berlínem rozloučili návštěvou Charlottenburgu, cestou jsme si vyfotili Olympijský stadion, prohlédli si vězení ve Spandau a chvíli se zdrželi v této malebné historické části Berlína. Naší poslední zastávkou byla Postupim, se slavným Cecilienhofem a nádherným zámkem Sanssouci.

No a poté už jsme unavení, ale spokojení zamířili do Prahy. Výlet byl moc hezký a jsme rádi, že jsme Berlín navštívili.

V neděli 31. května se autobus gymštoláků, v čele s panem profesorem Oklešťkem, paní profesorkou Tvrskou a paní profesorkou Kubelkovou, vydal na pětidenní výlet do hlavního města Francie. Na noční přejezd jsme od školy vyrazili zhruba v pět hodin odpoledne. Čekala nás klasická noční cesta se třemi zastávkami v Německu a zhruba dvěmi na francouzské straně.

Již zde se dalo vytušit, že to možná nebude až tak „normální zájezd“. V šest hodin ráno jsme dojeli ke francouzské benzínce, plni nedočkavosti si vyčistit zuby, nasnídat se a protáhnout ztuhlé kosti. Leč nám nedošlo, s jakým národem tu máme co dočinění. Pán obsluhující NONSTOP pumpu totiž otevíral až v sedm hodin. „C’est la vie!“

Do města světel jsme dorazili přibližně v době, kdy většina ostatních žáků zasedala ráno do svých lavic. Vysypali jsme se z autobusu na Trocadéru a jako první se šli podívat na Železnou dámu, jak Francouzi říkají Eiffelově věži. Již v tuto hodinu se začínala tvořit fronta, a tak nebyl čas na nějaké veliké obhlížení. Oddělila se pouze nepatrná skupinka, která z různých důvodů necítila potřebu se nechat vytáhnout až do výšky necelých 300 metrů. Já sama jsem tu cestu již párkrát absolvovala, a tak jsem se raději odebrala s touto partou podívat se na relativně nové muzeum přírodních národů Quai Branly. Nakonec jsme viděli budou jen z exteriéru, ve Francii je totiž poměrně běžný zavírací den právě pondělí.

Zbytek dne pokračoval prohlídkou klasických turistických atrakcí Paříže, jako byly například Lucemburské zahrady, onen známý kostel Saint Sulpice nebo Invalidovna. Odpoledne jsme se jeli ubytovat do hotelu Formule 1 nedaleko letiště Orly.

Druhý den jsme se vydali za hranice města, do přibližně dvě hodiny vzdáleného města Chambord, kterým protéká řeka Loira a kde je jeden z nejkrásnějších zámků v celé Francii. Jako další jsme měli v plánu exteriéry zámku Villandry, který je znám pro své netradiční zahrady (konkrétně zahrada boha Amora a zeleninová zahrada). Den jsme zakončili ve městě snad nejslavnější francouzské válečnice, v překrásném Orléans.

Ve středu jsme se vydali na další prohlídku města. Viděli jsme uchvacující kostel St.Madelaine, Garnierovu operu a především muzeum Louvre. To místo je obrovské a kdo neví, kam chce vlastně jít, ztratí se. Vždy a na sto procent. Další část dne nás čekala návštěva kopce Montmartre. Pro mně pravé srdce celé Paříže. Až tam člověk nasaje tu správnou atmosféru.

Prohlídku jsme zakončili na řece Seině v tzv. Bateaux mouches. Tam člověk skutečně pochopí, proč je Paříž městem lásky (nebo se mu udělá nevolno z nepopsatelného počtu turistů. O tom nemá cenu se rozepisovat. Taková města, jako je Paříž jsou v dnešní době čím dál více k nežití.).

I ve čtvrtek jsme pokračovali, přes Ile de la Cité (Notre Dame) do supermoderní čtvrti Paříže, na La Défense. Právě zde stojí slavná Velká Archa, moderní oblouk vytvářející protipol k napoleonovskému l’Arc de Triomphe. Až do odpoledne jsme zde nakupovali dobroty a dárky pro rodinu a kamarády.

Také jsme si dvakrát užili cestu metrem. A nutno říci, že se vším všudy. Snad kromě krádeže, nutno zaklepat na dřevo. Na tento projev pařížského koloritu jsme naštěstí za celou dobu nenarazili.

Myslím, že si to všichni moc užili. Pan profesor Okleštěk se naučil dokonale mluvit francouzsky, leč s lehce alsaským dialektem. Se svým „parlevováním“ a svéráznou interpretací francouzské hymny ale rozhodně pobavil celý zájezd.

Abych tento článek nějak hezky uzavřela, nutno říci, že při cestě zpět byl opět problém na francouzské benzince. Člověk měl až pocit, jakoby se octl v časové smyčce, jejíž vstup je právě na těchto odpočívacích místech. Na začátku nás nechtěli pustit dovnitř, na konci ven. Francouzi prostě v deset hodin zavřou a zamknou dveře. Že přede dvěřmi stojí celý zájezd studentů, který by je zdržel o půl hodiny a měli by z toho jistě příjem? A že někteří z nich jsou dokonce uvnitř obchodu? Tout est possible en France, c’est la vie!

Johana Kühnelová, 3B