Ve dnech 15.–22. 6. 2015 naše skupina – třídy S6A, S6B, 2B, 4S, 5S a S7B vyrazila na toulky po Skotsku. Zde je malá ochutnávka z našeho výletu!

Haag

První zastávkou na naší cestě byl holandský Haag, kde se nám velice líbilo. Tamní architektura byla ohromující a byla to vskutku příjemná změna. Měli jsme krásné slunečné počasí, které dodávalo prohlídce příjemnou atmosféru.

Stirling

Dvě noci jsme strávili v hostelu v městečku Stirling, kterému by se jen těžko něco vytýkalo. Ubytování, celkové zařízení hostelu i strava byly velmi kvalitní. Hostel se nacházel na pomezí centra s obchůdky, restauracemi, kavárnami a stirlingským hradem, spojeným s hřbitovem a krásnou vyhlídkou do krajiny. Celkově se nám město velmi líbilo.

Skye

Ve čtvrtek ráno nás čekala dlouhá cesta na ostrov Skye. Jeli jsme nádhernou krajinou s jednou zastávku u nejfotogeničtějšího hradu Eilean Donan. I přes nepříjemné zdržení z důvodu uraženého zrcátka (které řidiči autobusu s překvapivou rychlostí sami opravili) jsme v odpoledních hodinách dorazili na místo určení. Dominantou ostrova je zajisté velká tulení kolonie čítající okolo 300 jedinců. Díky tradičnímu skotskému počasí jsme se naštěstí vyhnuli náletům drobných mušek zvaných midges. K samotné kolonii jsme dojeli sedmimístnou lodičkou a mohli jsme si zblízka prohlédnou tuleně v jejich přirozeném prostředí. Vrátili jsme se stejnou cestou na pobřeží do města Portree.

Loch Ness

Na zpáteční cestě do Stirlingu jsme se stavili u jednoho z nejznámějších míst Skotska, a to u jezera Loch Ness, konkrétně na jeho břehu ve městečku Fort August. Nejdříve jsme si prošli takzvané Falešné Neptunovy schody, které jsme viděli i v chodu. Tyto schody jsou sérií zdymadel, která překonávají výškový rozdíl 28 metrů.

Poté jsme se vydali na vyjížďku lodí po již zmíněném jezeru Loch Ness. Většina z nás si nejdřív užívala jezero z vrchní paluby. Studený vítr nás pak ale postupně vyhnal do vnitřku lodi, kde jsme mohli pozorovat na informačních tabulích, jak hluboko je pod námi dno jezera a jak přibližně vypadá jeho povrch. Po návratu na pevninu jsme ještě vyrazili do obchůdků ve Fort Augustu, a pak už zpátky na své sedačky do autobusu pokračovat v naší dlouhé cestě.

Edinburgh

V sobotu jsme navštívili skotské hlavní město Edinburgh. Nejprve jsme zavítali k památníku obětí první a druhé světové války, Národní observatoři a památníku admirála Nelsona (the Nelson’s monument). Odtud jsme se vydali na procházku nejstarší částí Edinburghu až k monumentálnímu Edinburskému hradu. Následoval krátký rozchod, který někteří z nás využili k nákupům na Princess Street či k výstupu na památník Waltera Scotta (věž vysoká 61,5 metru; 287 schodů). Zpět k autobusu jsme se vrátili příjemnou procházkou po novějších částech Edinburghu. Město nás okouzlilo a rádi se tam někdy vrátíme.

Falkirk Wheel

Třetí den jsme se jeli podívat na Falkirk Wheel. Jedná se světový unikát a pamětihodnost Skotska. Je to rotační lodní výtah pro lodě malého typu. Výtah překonává výšku 24 metrů. Nachází se nedaleko města Falkirk. Na vlastní oči jsme viděli výtah v provozu.

V areálu tohoto zařízení se nacházelo vodní hřiště, ve kterém jsme si vyzkoušeli pomocí různých zařízení na lidský pohon dostávat vodu z jednoho místa na druhé. Dokonce i do kopce. Dále zde bylo také výborné dětské hřiště, na kterém jsme se na chvíli ponořili zpět do svých dětských let.

Pár řádků o Londýně

Pro některé z nás to byla vůbec první návštěva tohoto úžasného, památkami vyšperkovaného místa. O velkou popularitu hlavního města Anglie se zasloužila z velké části jistě královna. Spíše tedy svou existencí, než vlastním přičiněním. Nicméně si dokážete představit, jak velké bylo naše nadšení, když jsme spatřili jejího vnuka, prince Harryho, jedoucího v kočáře! Prohlédli jsme si sídlo jejího Veličenstva, Buckinghamský palác a kromě něj i například kolosální London Eye, majestátní Big Ben, Tower Bridge či například lanovku, která je součástí města teprve od roku 2012. Projeli jsme se také stísněným chaotickým londýnským metrem. Londýn byl zkrátka překrásný!

Ve dnech 11.–13. května se na našem gymnáziu uskutečnily projektové dny, v rámci kterých jsme realizovali filmový ateliér se zaměřením na francouzskou Novou vlnu.

První den jsme se věnovali vzniku a historii filmové Nové vlny, seznámili se s hlavními představiteli, ať už režiséry, nebo herci, a formou prezentací si přiblížili, jak tento filmový a myšlenkový fenomén ovlivnil jiné země.

V průběhu následujících dvou dnů měli studenti za úkol natočit film dle kritérií, která charakterizují filmy Nové vlny. Šlo například o natáčení v exteriérech, improvizované dialogy, minimální rozpočet, atp. Zároveň studenti pro svůj film získávali finance, za které si mohli kupovat různé výhody – materiál, pronájem plochy, konzultace správné francouzštiny, a jiné.

V závěru proběhl filmový festival, kde jsme se společně na filmy podívali a odhlasovali si vítěze, jenž si odnesl sladkou odměnu.

Bylo 15. června, když jsme se v půl jedenácté dopoledne sešli v hojném počtu na Nádraží Holešovice připraveni vyrazit na dlouho očekávaný cyklistický kurz s paní profesorkou Satrapovou a panem profesorem Sedleckým. Po hodinové jízdě vlakem jsme na kolech vyrazili na, cca 30 km dlouhou, cestu z Olbramovic do Častoboře, kde jsme se ubytovali a připravili se na následující jízdní den. Na ten byl naplánován 40 km okruh přes Sedlčany, během něhož jsme se mohli kochat nádhernou faunou a flórou Středočeského kraje, a také místními zajímavostmi, např. zříceninou bývalého větrného mlýna. Večer jsme pak završili u společného táboráku.

Třetí den byl spíše odpočinkový, neboť většinu z nás nesmírně bolely hýždě, a proto jsme dopoledne vyrazili na pěší túru kolem kempu po místních vyhlídkách s výhledem nejen na Slapskou přehradu. Odpoledne byl volný program, většina z nás využila příležitosti a vypůjčila si místní pramice. V podvečer nám paní profesorka uspořádala krátký volejbalový turnaj, při němž jsme si užili spoustu legrace. O předposledním dni se nám malinko zhoršilo počasí, neboť se mírně ochladilo a obloha se zatáhla šedivými mraky. Navíc nás předpověď strašila deštěm, který se ale nakonec téměř nekonal, a tak jsme si všichni užili návštěvu pivovaru Lobkowicz ve Vysokém Chlumci s dobrou náladou.

V pátek dopoledne jsme se sbalili, uklidili a vyjeli na poslední trasu: z Častoboře zpátky do Olbramovic. Jelikož nám ale vlak jel až v půl šesté, část odpoledne jsme strávili v malé vesnici zvané Vrchotovy Janovice, kde jsme poobědvali v místní restauraci, navštívili také zámek i s jeho velmi krásným parkem. Poté už nám zbývalo jen necelých 6 km do cílové destinace, kde jsme počkali na vlak, jenž nás odvezl zpátky na Nádraží Holešovice. Tam kurz oficiálně skončil a všichni jsme se odebrali různými směry domů.

Mně už nezbývá nic jiného než poděkovat tomu nejlepšímu profesorskému duu, s jakým jsme jen mohli jet, že kurz vymysleli a naplánovali. Jsem si jistý, že si ho každý z nás užil, co nejvíc to šlo.

Jan Lipš, S7B

Zdravíme naposled ze studijního pobytu v okolí Brightonu.

Naše studium General and Cultural English jsme zvládli na výtečnou.

Certifikáty, které radostně držíme v rukou před branami hradu Hever, pak stvrzují naše studijní snažení!

Vaše Tercie A a Tercie B.

PS: Předpokládaný návrat je odhadován na sobotní odpoledne, přechod českých hranic pak děti oznámí formou sms rodičům. Taktéž umístíme na webové stránky školy.

Petra S, Martin K a Petra B.

Jednu z posledních červnových hodin jsme v K5A a K5B (ve skupinách A1) strávili napůl s šátky na očích. Před časem jsme v učebnici Insight četli článek o tom, jak nevidomý Amar Latif založil cestovní agenturu Traveleyes, kde nevidomí a lidé bez zrakového handicapu cestují společně. Průvodci mají za úkol co nejpřesněji popsat okolí těm nevidomým a mají z toho tak zážitky obě strany.

V hodině jsme si tedy zkusili něco podobného – ve dvojici měl vždy jeden žák zavázané oči a společně překonali cestu ze školy (se zastávkou na přezutí) přes park na Letné až na dětské hřiště, kde nevidomé čekal poslední úkol – poznat hmatem několik předmětů (kolíček, balonek, čajítko, …). Šátky si pak žáci prohodili a absolvovali zase cestu zpět.

Někdo naváděl jen slovem, někdo držel svého slepého za ruku, za ramena, někdo ho nechal, aby si osahal odpadkový koš nebo sám objevil křoví před sebou. Pocitů a dojmů, které pak studenti popisovali, byla celá řada – nejistota, zábava, zpestření, pocit bezpečí i dezorientace a šok. Závěr byl v obou třídách jasný: nevidomí to nemají lehké.

Mgr. Jiřina Piškulová

Škola zpracovává v souvislosti s využitím webových stránek pouze takové cookies, které jsou nezbytně nutné pro zajištění provozu webových stránek a internetových služeb u kterých není nutno získat souhlas uživatele webu (technické a relační cookies).
Ok