Italské listy po Štolácku

Druhý den historické exkurze jsme se probudili s výhledem na ranním sluncem zalité vrcholky Alp obklopující Innsbruck. Po vydatné snídani nás čekala prohlídka města. Zhlédli jsme místní kostel, náměstí v historickém centru, zlatou stříšku a navštívili muzeum ve dvorním kostele Hoffkirche, kde nás ohromila nádherná barokní výzdoba vyvedená do nejmenších detailů. Následoval krátký rozchod a po něm jsme pokračovali směr Trento. Přejezd patřil k těm delším, ale od nudy nás odrazovala dechberoucí horská panoramata, jež se nabízela po obou stranách dálnice A22. Ani jsme se nenadáli a už jsme kráčeli ulicemi Trenta. Jelikož nám všem kručelo v břiše, bylo na čase zakusit kouzla italské kuchyně. S plnými bříšky jsme obešli městské památky jako katedrálu sv. Vigilia, hrad Buonconsiglio, nebo kostel Santa Maria Maggione. Pak jsme zase naskočili do autobusu a vydali se směr Verona. Po ubytování v motelu jsme se vnořili do nočních ulic města, kde jsme obešli památky, zejména antickou Arénu, jež byla vzorem stavby pro římské Colloseum. Po rozchodu jsme se příjemně naladěni vrátili na motel, kde se nám dostalo spánku.

Italské listy po Štolácku 2

Itálie, 7. září, léta Páně 2023

Bezesporu příjemným překvapením prvního rána v Itálii byla přítomnost přístroje na přípravu kávy na snídani v našem ubytování. Druhým příjemným překvapením se stal fakt, že nápoj vytékající z útrob tohoto zařízení byl, co se kvality týče, označitelný za neurážející.

Po tomto zjištění a zkonzumování prvního jídla dne byla na řadě cesta do Bologni. Přesun proběhl bez sebemenších komplikací, a my se tak již brzy chránili před žárem italského slunce.

Od autobusu jsme se prošli po hlavní třídě až na náměstí Piazza Maggiore. Zde proběhly dva referáty a měla následovat prohlídka basiliky svatého Petronia. Bohužel se tak ale nestalo, protože zde zavedli nová pravidla, dle kterých vstup studentům není umožněn. Pochopili jsme, že zde ve skupině nepochodíme, a radši jsme basiliku navštívili jednotlivě a následně se vydali směrem na dvě věže.

Boloňské (nebo dvě) věže jsou vysoké kamenné stavby v centru a symbol města. Obě jsou viditelně křivé a na vyšší z nich je umožněn vstup. Výhled, který nabízí plošina na vrcholu, opravdu stojí za všech 498 schodů, což můžeme z vlastní zkušenosti potvrdit.

Po návštěvě těchto pamětihodností včetně nejstarší univerzity na světě následoval rozchod. Město je krásné a díky spoustě regulí také překvapivě dobře zachovalé.

Okolo páté hodiny odpolední proběhla další z mnohých naloďovacích operací a jeli jsme se ubytovat.

Když jsme byli všichni v pořádku ubytování, vydali jsme se do Faenzi, kde jsme strávili příjemný večer. Toto šedesátitisícové město nás mile překvapilo svou příjemnou energií, hezkou architekturou a vstřícnými obyvateli.

Den třetí se nachýlil ke konci a my se již těšili na to, co nám přichystá ten čtvrtý.

Italské listy po Štolácku 3

Následující den jsme začali neméně chutnou snídaní. Po ní nás čekala návštěva rodiště paní profesorky Bucci, Ravenny. Město je proslulé množstvím památek z dob raného křesťanství, mozaikovou výzdobou a kulinářským skvostem, piadinou. Prohlídku jsme započali u mauzolea Gally Placidie, následovala úchvatná podívaná uvnitř katedrály San Vitale. U křtitelnice následoval dvouhodinový rozchod. Někteří zamířili do obchodů se suvenýry, jiní ke stánkům s již zmíněnou piadinou a zbytek se jal prozkoumat zbytek města. Znovu jsme se sešli u hrobu Danta Alighieriho, načež jsme navštívili novou baziliku sv. Apolináře a Theodorichovo mauzoleum. Ačkoliv nás centrum města uchvátilo, všichni jsme se již těšili na průzkum mořské fauny a flóry. Abychom místnímu ekosystému více porozuměli, na vlastní kůži jsme se jali vyzkoušet humiditu a salinitu místní vody. Jakmile jsme se dostatečně vylouhovali, zamířili jsme do blízkého přístavního městečka na večeři. Když jsme naplnili prázdná bříška, naposledy jsme se rozloučili s mořem a hurá na hotel.

Italské listy po Štolácku 4

Dnešní snídaně si zachovala úroveň té včerejší, po které jsme ale již museli hotel opustit. Cesta autobusem do města Chioggia začala blahopřáním k narozeninám paní profesorce Bucci. Zbytek cesty nám pak zpříjemňoval hudební doprovod ze zadních sedaček.

Chioggia nese přezdívku malé Benátky, ovšem podle místních jsou Benátky pouze velká Chioggia. Městem protéká sice méně kanálů a proplouvá méně lodí, zato však není přeplněné turisty. Chioggia je spojená s Carlem Goldonim a jeho Popraskem na laguně.  V přístavním městečku jsme trávili čas oběda, což pro některé znamenalo zakusit plody místního moře. Jakmile skončil rozchod, čekalo nás nemilé překvapení. Dveře katedrály se neotevřely, a plánovaly tak zůstat až do pěti hodin na mši. Nastala tak mezera v programu, akorát na zmrzlinu a kávu, a pak hurá do autobusu.

Následoval přejezd do Aquileii. Tady nás nadchla bazilika s úchvatnými mozaikami. Nejstarší mozaiky však ve středověku překryli, takže je naše oko mohlo spatřit jen díky pilné práci archeologů. Při prohlídce jsme museli mít nasazená sluchátka, od kterých se museli vrátit pytlíček.

Poté jsme prošli městem až k našemu ubytování, kde jsme zanechali zavazadla a vydali se na večeři do sousedního města. Nakoupivše cestou potraviny v supermarketu, těsně po západu slunce a po manévrech na kruhovém objezdu jsme dorazili do Grada. Zde nás uchvátila nejen atmosféra u moře, když nebe hrálo všemi barvami, ale i krásná architektura. Dojem kazili pouze všudypřítomní komáři. V nočním městečku vyhrávala živá hudba a restaurace praskaly ve švech, krásné ovšem bylo jen tak se i procházet. S městem jsme se rozloučili opět z kruhového objezdu, jehož opětovné obkroužení nám po našem naléhaní pan řidič dopřál a pak nás již přivítaly pokoje.

Italské listy po Štolácku den 5

Závěrečný den nás čekala dlouhá cesta do Prahy, kterou jsme si zpříjemnili zastávkou ve městě Spittal, kde nás nadchlo národopisné muzeum. Blíže jsme poznali historii oblasti i každodenní život obyvatel.

Do Prahy jsme dorazili večer plni zážitků.