Po celoroční práci na projektu „Básně z koncentračního tábora“ jsme se v doprovodu našich profesorek (trio ve složení Tupá, Hausmannová a Kubelková) vydali do Německa završit naše úsilí.
Ve čtvrtek sedmého dubna jsme po osmé hodině vyrazili od školy. Náš pan autobusák byl frajer, jeli jsme zvesela a plynule a po pár siestách, mnoha dobrotách jsme kolem půl druhé dorazili do koncentračního tábora Sachsenhausen.
Zde nás čekala a mile přivítala paní Anna Milarch, která v nadaci Sachsenhausen pracuje už několik desítek let. Nejdřív nám řekla stručně o historii tábora a potom zadala samostatnou práci, při které jsme museli pročíst desky plné dokumentů a připravit si krátkou prezentaci o různých částech a budovách tábora. Následně jsme se pár hodin procházeli táborem a dozvídali se o hrůzách, které zde byly na vězních páchány.
Ošklivé počasí nám náladu moc nevylepšilo, proto jsme se opět nalodili do busu a vyrazili do Wandlitz, kde jsme byli ubytováni v místní Jugendherberge. Pokoje byly moc pěkné, a tak jsme s dobrou náladou odhodili tašky a vyrazili na večeři. Byla celkem dobrá, přesto většina naší skupiny ještě vyrazila do Penny a Lidlu utrácet eura za dobroty. Večer jsme strávili převážně venku, jelikož se Jugendherberge nacházela na břehu jezera. Krásnými západy slunce nad hladinou jsme potom zahltili sociální sítě – u recepce byla Wi-Fi! Vyspali jsme se dobře a už byl pátek a čekala nás spolupráce se studenty jednoho berlínského gymnázia.
Opět jsme dojeli do Sachsenhausenu, obsadili konferenční místnost a po příjezdu Němců naše nejschopnější němčinářky Valachová a Krchovová povyprávěly o úžasnosti naší školy a o průběhu naší práce na projektu. Také jsme si pustili velmi hezky zpracovaný krátký film, který vznikl na úkor spánku Krouparové. Volejníčková a Dvořáková pak předaly námi vytvořený almanach (vytvářela ho i Pechová), almanach školy a několik drobných předmětů, abychom definitivně potvrdili, že štoláci jsou prostě třída.
Němci také povídali o své škole (těžko říct co, se znalostmi němčiny jsem na tom stejně jako naše odvážné francouzské trio ze sexty B ve složení Felixová, Pechová, Takáč) a pak jsme vytvořili skupinky po čtyřech Němcích a dvou Češích. Byli v přesile, ale my jsme se nedali, a tři hodiny jsme se odvážně oháněli směsicí němčiny, angličtiny a posunků, abychom dospěli ke společnému cíli – prezentaci rozdělených témat (například falšovna bankovek nebo vězeňský hudební sbor). Po obědě v nedaleké restauraci došlo na prezentace, a myslím, že se nám to moc povedlo. Němci pak odjeli a my jsme ještě zpracovávali plakáty, které budou v lednu příštího roku vystaveny v německém parlamentu.
Ve Wandlitz jsme si užili večeři v podobě netradiční kombinace guláše, bramborové kaše a zeleniny. Zbytek večera jsme strávili posloucháním hudby a poměřováním, kdo víc nestíhá ročníkovou práci. Spát jsme šli brzo, protože v sobotu byl v plánu Berlín.
Když Perglerová upletla dívčí části skupiny tématické bavorské copánky a byli jsme nasnídaní, vesele jsme obsadili autobus. Často zaznívalo slovo „Primark“, ale samozřejmě jsme se nejvíce těšili na poznávací část zájezdu. První zástavkou naší cesty byl Reichstag, impozantní budova, kde zasedá parlament. Vyjeli jsme výtahem do třetího patra, popadli audioguidy a užili si komentovanou vyhlídku na město. Jílková a paní profesorka Kubelková nám místy trochu zezelenaly, přece jenom jsme byli hezky vysoko.
Z Reichstagu jsme šli k nedalekému památníku holocaustu, kde jsme se na rozdíl od ostatních návštěvníků velmi kultivovaně procházeli kolem různě velikých betonových kvádrů. Potom nás autobus dovezl ke zbytkům Berlínské zdi, kde jsme v čele s Neumannem fotili a obdivovali zbytky Berlínské zdi. Následně jsme byli dovezeni zpět do centra a vyklopeni u Braniborské brány.
Následovala další salva fotek a pak jsme se vydali směrem k Alexanderplatz. Cestou jsme se po velkém přemlouvání ze strany paní profesorky Tupé stavili v Ampelmann shopu, obchodu, kde má vše motiv berlínského panáčka. Pozorní studenti si možná všimnou, že má paní profesorka nový penál.
Zastavili jsme se také u pomníku spálených knih a obešli si Muzejní ostrov. Taky jsme stihli zhodnotit šaty několika nevěst, které jsme cestou potkali. Nad hlavami se nám tyčila slavná televizní věž a zcela uchození jsme konečně dorazili na Alexanderplatz. Tam jsme dostali rozchod.
V Primarku bylo víc lidí než ve středu ve školní jídelně. To však nezabránilo, aby si všichni krom Tomáška, Šubrta a Strnada něco koupili. Potom si všichni šli ulovit něco k jídlu a najít záchody. Na sraz jsme dorazili všichni včas, došli k autobusu a vyrazili do Wandlitz.
K večeři byly špagety. Taky jsme se večer skamarádili s dalšími Němci a ti nám věnovali pizzu. Jelikož neuměli moc anglicky a my neumíme tak dokonale německy, k bližšímu střetu kultur nedošlo. Kulturní složku však nahradily vynikající konverzace s našimi profesorkami, během kterých jsme stihli probrat úplně všechno.
Ráno jsme se vydatně nasnídali, zabalili jsme si, uklidili pokoje, vynesli smetí a po kontrole z recepce, že jsme nic nezdemolovali, jsme mohli jet. Opět jsme jeli do Berlína, tentokrát do západního. Prohlédli jsme si slavnou Pudřenku a Rtěnku, dva moderní kostely, mezi nimiž stojí zachovaný kostel v rozbombardovaném stavu z druhé světové války.
Pak jsme nasedli do autobusu a ještě jeli do Charlottenburgu, prohlédnout si krásné zahrady a Belvedér.
Za vokální podpory Týnkové a Kunákové jsme dojeli kolem půl sedmé do Prahy, šťastni a znaveni.
Náš pobyt byl fajn, procvičili jsme si němčinu i angličtinu, utužili kolektiv a dozvěděli se spoustu nových věcí.
Sláva Štole,
Ordeltová, S6A
