V pondělí 26. října 2015 se naše třída vypravila do Senátu Parlamentu České republiky za doprovodu třídní profesorky Maršálkové a její zástupkyně prof. Bimkové. Sešli jsme se po první hodině v hale školy, odkud jsme došli na zastávku Korunovační. Na Malou Stranu jsme dojeli tramvají č. 12, v níž jsem upřímně litovala ostatní spolucestující. Po krátkém rozchodu jsme se společně vypravili na Valdštejnské náměstí, kde se nás ujala paní průvodkyně. Pro vstup do budovy jsme museli absolvovat bezpečnostní prohlídku, skoro jako na letišti. Všichni prošli bez problémů až na paní třídní profesorku…

Návštěvu Senátu jsme zahájili v Hlavním sále. Usadili jsme se v pohodlných modrých židličkách a vyslechli si úvod o historii paláce a životě Albrechta z Valdštejna. K tomu jsme si mohli podrobně prohlédnout nádherný veliký sál. Na stropě jsme viděli obraz od Baccia del Bianca, na němž se Valdštejn nechal zpodobit jako bůh války Mars v alegorickém vozu se čtyřmi koňmi – čtyřspřeží přitom bývalo vyhrazeno nejvyššímu bohu Diovi.

Další část prohlídky nás vedla do Rytířské síně, kam kdysi byli uváděni význační hosté. Každého musel nejprve upoutat veliký jezdecký obraz Valdštejna z roku 1631. Za pozornost bezpochyby stály i tapety z telecí kůže, do nichž jsou vytlačeny motivy květů, plodů a ptáků.

Zdobenými dveřmi jsme prošli do další místnosti, tzv. Předpokoje. Zde nás zaujala především dvě benátská zrcadla. Odtud jsme, stejně jako kdysi vybraní hosté, pokračovali až do Audienční síně s kruhovým půdorysem. Pod původním lustrem jsme mohli otestovat výbornou akustiku sálu. Průvodkyně nás tady upozornila na vyobrazení vývoje lidstva na čtyřech obrazech u stropu.

Z Audienční síně jsme prošli Mytologickou chodbou, která je vyzdobena mnoha výjevy z antických bájí a původní Valdštejnovou truhlou. Schodištěm s fotografiemi předsedů Senátu jsme vešli do Jednacího sálu, který původně sloužil jako konírna. Koně v ní museli mít opravdu pohodlné ustájení – říká se, že je měl Valdštejn raději než lidi…

Už bez paní průvodkyně jsme nahlédli do neuvěřitelně vysoké kaple sv. Václava (Valdštejn byl nejen Albrecht, ale také Eusebius a Václav) a sešli do podzemí. Krátce jsme si prohlédli původní studny, ale mnohem více nás zaujaly neobvyklé dary, které senátoři dostávají v cizině při zahraničních cestách.

Když jsme se opět dostali ven, zašli jsme ještě do Valdštejnské zahrady, kterou jsme si ale moc neužili. Viděli jsme jen Salu terrenu, dva pávy a jezírko s rybami, které každého udiví svou velikostí.

Tím skončila naše prohlídka Senátu a my se museli vrátit zpět do školy na vyučování, které bychom v ten den sice klidně oželeli, ale učitelé byli bohužel jiného názoru.

M. Novotná, T3B