Z Čechů jsme byli mezi účastníky Evropského setkání mládeže v Bayreuthu nováčky, ale rozhodně nejsme z těch, již by nikam se školou o prázdninách nejeli. Důvodem, proč jsme se rozhodli na šestnáct dní opustit naši zemičku a věnovat náš drahocenný čas „učení“, nebyla jen vidina zlepšení naší němčiny, ale i naděje na skvěle strávený čas s lidmi z La Spezie, Vicenzy, Annecy a Bayreuthu. Naše původní obavy z komunikace s ostatními Evropany opadly po několika prvních hodinách, kdy jsme zjistili, že (s trochou štěstí) půjde vše hladce.

 

Hned po příjezdu jsme byli ubytováni v Jugendherberge neboli studentském hostelu. Měli jsme chvilku čas, abychom se zadaptovali, a po příjezdu poslední, italské skupiny byly poprvé kladeny nároky na naše jazykové schopnosti při první informační schůzce.

Program se během několika dnů slibně rozeběhl, navštívili jsme města Norimberk a Bamberk a začala též výuka německého jazyka. Ta ovšem probíhala úplně jinak, než by si kdekdo mohl představit – podle úrovně našich znalostí jsme byli rozřazeni do pěti skupin a formou různých her a scének nám němčina začala pronikat pod kůži.

Kromě výuky, která probíhala dopoledne, na nás každé odpoledne čekal pestrý program, obvykle formou her. Ačkoliv se párkrát stalo, že program nebyl nijak zvlášť zábavný, vždy jsme měli možnost poznat se zase o trochu víc s ostatními účastníky, a hlavně jsme se museli snažit dorozumět v němčině, popřípadě v angličtině. Za zmínku stojí Stadtspiel, hra, jejímž účelem byla spolupráce ve skupince a poznávání města Bayreuth, dále Olympijské hry v malém, Kasino, výlet do Fichtelgebirge či Familiensonntag, tedy den strávený v německé rodině.

Závěrem celého Evropského setkání byl famózní Abschlussabend, tedy závěrečný večer, při kterém jsme početnému publiku včetně rodičů bayreuthských účastníků prezentovali předem nacvičená představení. My, Češi, jsme s dramaticky ztvárněnou písničkou Tři čuníci sklidili velký potlesk.

S čistým svědomím můžeme říct, že to byly skvěle strávené dva týdny, které výrazně předčily naše očekávání a zanechaly skvělé vzpomínky. Stručně řečeno, stálo to za to!

 

 

 

 

 

Alžběta Nováková a Jakub Peterka, 4S