Dnešní snídaně si zachovala úrověň té včerejší, po které jsme ale již museli hotel opustit. Cesta autobusem do města Chioggia začala blahopřáním k narozeninám paní profesorce Bucci. Zbytek cesty nám pak zpříjemňoval hudební doprovod ze zadních sedaček.

Chioggia nese přezdívku malé Benátky, ovšem podle místních jsou Benátky pouze velká Chioggia. Městem protéká sice méně kanálů a proplouvá méně lodí, zato však není přeplněné turisty. Chioggia je spojená s Carlem Gioldonim a jeho Popraskem na laguně. V přístavním městečku jsme trávili čas oběda, což pro některé znamenalo zakusit plody místního moře. Jakmile skončil rozchod, čekalo nás nemilé překvapení. Dveře katedrály se neotevřely, a plánovaly tak zůstat až do pěti hodin na mši. Nastala tak mezera v programu, akorát na zmrzlinu a kávu a pak hurá do autobusu.

Následoval přejezd do Aquileii. Tady nás nadchla bazilika s úchvatnými mozaikami. Nejstarší mozaiky však ve středověku překryli, takže je naše oko mohlo spatřit jen díky pilné práci archeologů. Při prohlídce jsme museli mít nasazená sluchátka, od kterých se museli vrátit pytlíček.

Poté jsme prošli městem až k našemu ubytování, kde jsme zanechali zavazadla a vydali se na večeři do sousedního města. Nakoupivše cestou potraviny v supermarketu, těsně po západu slunce a po manévrech na kruhovém objezdu jsme dorazili do Grada. Zde nás uchvátila nejen atmosféra u moře, když nebe hrálo všemi barvami, ale i krásná architektura. Dojem kazili pouze všudypřítomní komáři. V nočním městečku vyhrávala živá hudba a restaurace praskaly ve švech, krásné ovšem bylo jen tak se i procházet. S městem jsme se rozloučili opět z kruhového objezdu, jehož opětovné obkroužení nám po našem naléhaní pan řidič dopřál a pak nás již přivítaly pokoje.