Simona Wagnerová je profesí překladatelka a úspěšná designérka. Do naší třídy však přišla, aby nám hlavně povyprávěla o své zálibě v cestování a fotografování a o tom, jak díky těmto zálibám vznikají i její krásné knihy.

Simona má jednoho syna, kterému věnovala svoji velmi zdařilou knihu Špicberský deník neposedné maminky.

Na besedě nám popsala, o čem kniha vypráví a co ji vedlo k jejímu napsání. Vyprávěla nám, jaké to je splnit si sen a stát se ženou – musherkou, která řídí saně tažené psím spřežením napříč nekonečnou krajinou věčného sněhu a ledu. Vzpomínala na posvátné bílé ticho, které rušilo jen klouzání saní, občasné zaštěkání psů a jejich rychlý dech. Zcela bez příkras nám popsala setkání s ledními medvědy a s evidentním dojetím zavzpomínala na polární záři, kterou se jí podařilo i natočit. Obdivovali jsme její nádherné fotografie, které bohatě doplňují nejen text knihy, ale které nám i prezentovala v rámci sestřihu z celé expedice k severnímu pólu.

Deníkově zaznamenané putování se v knize prolíná s roztomilým pohádkovým příběhem rodinky ledních medvědů. Pohádkový příběh je malým dárkem od mámy pro tehdy malého syna, kterého nemohla vzít na cestu s sebou. Knihu určitě doporučujeme k přečtení, opravdu stojí za to.

A všem, které téma zaujme natolik, že budou po jejím přečtení hledat další prameny a informace o dalekém severu, doporučuje Simona určitě nahlédnout i na webové stránky Muzea Fram v Oslu http://frammuseum.no/.

Beseda se vážně moc vydařila. A protože paní Wagnerová napsala knihu např. i o své cestě do Himalájí a připravuje také své vzpomínky na toulky Afrikou, tak doufáme, že se s touto sympatickou milovnicí dobrodružství a přírody opět brzy setkáme.

Kateřina Větrovská, P1B