Byla sobota 8. 6. 2019 ráno a sraz na letišti probíhal ve vidině zaslouženého odpočinku v Katalánsku. I přesto, že jsme přiletěli do Barcelony se zpožděním a ještě si relativně dlouhou dobu čekali na kufry, neopouštěla nás dobrá nálada.

Z letiště jsme metrem jeli přímo do hostelu, kde jsme se ubytovali. Následně jsme se vydali na procházku po městě, během které jsme viděli například sochu Kryštofa Kolumba, prošli se po slavném bulváru La Rambla a chybět nemohlo ani náměstí Placa de la Catalunya.

Neděli jsme ve velké míře strávili ve vlaku, který nás odvezl do Figueres, rodného města malíře Salvadora Dalího. Proběhla tak návštěva muzea s jeho exponáty, po které jsme si během rozchodu mohli prohlédnout krásné uličky města, které se nachází, co by kamenem dohodil od francouzských hranic.

Pondělí se také neslo ve znamení cestování vlakem, tentokrát se cílovou destinací stalo městečko Montserrat, nad kterým se tyčí nádherné kopce. Do města se ale dá z nádraží dostat pouze lanovkou, a tak jsme po zhruba půlhodinovém čekání na slunci nastoupili a nechali se do Montserrat odvést. Velké množství odvážlivců se prakticky hned po vyhlášení rozchodu vydalo na dlouhé stoupání, které mělo být zakončeno až na vrcholu nad městem. Bohužel, pro část z nás cesta skončila těsně pod ním, jelikož jsme měli určený čas návratu. I tak jsme si z Montserrat odvezli pozitivní zážitky. Večer jsme navštívili dominantu Barcelony, nedostavěnou katedrálu Sagrada Família architekta Gaudího.

Gaudí byl tématem i úterního dopoledne, které nám trochu pokazil vytrvalý déšť. Mnoho z nás se hned po vyhlášení rozchodu vrátilo do hostelu usušit své věci a trochu si odpočinout. Ostatní se vrhli buď za nákupy, nebo třeba za kulturou do Muzea historie Katalánska. A večer jsme to doslova rozjeli na karaoke. Naprosto ideální zakončení společného programu zájezdu.

Ve středu se většina vydala do parku Guell a čtyři fotbaloví zvědavci si udělali výlet na Camp Nou, stadion FC Barcelona.

Pak už proběhl pokojný přesun na letiště a navečer jsme úspěšně přistáli doma. Všichni plní zážitků, ale i únavy z náročného programu.

Informace ke stažení zde.

Také v tomto školním roce zahájili naši noví žáci své studium seznamovacími kurzy. Tato více než dvacet let stará tradice pomáhá novým žákům usnadnit vstup do školy a do nové třídy. Podle dotazníků, které žáci na konci kurzu vyplňují, oceňují především to, že se lépe poznají s novými spolužáky a třídními učiteli, najdou si nové kamarády, poznají prostředí a klima školy, lépe se jim volí třídní samospráva, ale i to, že si užijí spoustu legrace, vyzkouší si zajímavé a netradiční hry a ještě si o kousek prodlouží prázdniny v přírodě.

A tak jim za preventivní tým, který kurzy připravuje, přejeme krásné roky strávené studiem na našem gymnáziu a spoustu dalších krásných zážitků!

-sš-

O soutěži

IOAA je zkratka pro International Olympiad on Astronomy and Astrophysics, je to tedy trochu něco jiného než IAO, kterých jsem se účastnil v minulých letech. Také je to akce a soutěž zaměřená na astronomii, ale sdružuje zhruba dvakrát více zemí (kolem 50). Oproti IAO se tedy zapojují země Severní a Jižní Ameriky a Evropy, zatímco IAO je téměř čistě asijská soutěž (předloni můj kamarád z okolí Plzně tam byl „nejzápadnějším“ člověkem).

Letos se konala v městečku Keszthely u jezera Balaton v Maďarsku, od 2. do 11. července.

O cestě

Cestovali jsme ve dvou skupinách, a protože naše destinace byla blízko, půlka jela autem a druhá půlka vlakem. Cesta proběhla bez větších obtíží.

Některá zajímavá pravidla

Celkem nás bylo sedm soutěžících a čtyři vedoucí: ovšem naši vedoucí byli ubytovaní ve zcela jiném městě, abychom spolu nijak nekomunikovali. Ze stejného důvodu jsme po určitou část soutěže (několik dní) měli zabavené telefony.

Některá soutěžní kola byla docela dlouhá (třeba pětihodinová teoretická zkouška), kde jsme všichni soutěžící (asi 260 lidí) seděli v jedné místnosti. Měli jsme cedulky s piktogramem záchodu, které jsme mohli zvedat, a oni si zapisovali čas příchodu a odchodu.

Byly k nám přiřazeny dvě místní studentky, které dohlížely na to, že český tým chodí na program včas.

Co jsme museli podstoupit

Soutěž se skládá z několika kol. První je zkouška z datové analýzy trvající tři a půl hodiny, která byla podle názoru takřka všech soutěžích velice hořká. Skládala se ze dvou částí, ale zřejmě organizátoři neodhadli náročnost druhé z nich: z ní dosáhlo poloviny bodů jenom asi 6 účastníků z 260. Tak to byl takový zážitek poměrně dlouhotrvajícího kolektivního zoufalství.

Teoretické kolo, oproti předchozímu kolu, byla úplná lahůdka. Na čtrnáct příkladů jsme měli pět hodin, a když jsme vycházeli, tak jedna ze studentek, co na nás dohlížely, říkala, že takto veselé lidi po pětihodinové zkoušce ještě neviděla. Toto kolo má na celkové pořadí největší vliv, tvoří asi polovinu bodů.

Jedna z úloh byla například složitější obdobou známé hádanky: „Muž jede 1 000 km na jih, 1 000 km na východ a 1 000 km na sever a dostane se zase na stejné místo. Odkud vyrazil?“ (ta má mimochodem nekonečně mnoho řešení, zkuste si nějaké najít!).

Další úlohy se týkaly například černých děr, záření všeho druhu, planetek, proměnných hvězd a podobně. Taky jsme si zahráli trochu na špióny, kdy jsme ze dvou satelitních snímků nějakého komínu v Maďarsku a jeho stínu v daný čas určovali jeho polohu.

Pozorovací kolo proběhlo ve velkém stylu: organizátoři nakoupili téměř devadesát poměrně dobrých dalekohledů, které na velkém hřišti uspořádali do čtverce. Tam jsme ve třech várkách po hodině provedli pozorovací kolo. Na dva soutěžící připadal jeden dohlížející organizátor. Tito organizátoři si mezi sebou předávali instrukce maďarsky, některé z těchto zpráv se mi podařilo dešifrovat (v rámci určité přípravy jsem se naučil nějaká slovíčka). Kdybyste se někdy dostali do podobné situace, může se vám hodit tento slovníček:

• Távcső: dalekohled
• Csillag: hvězda
• Bolygo: planeta
• Höld: Měsíc
• Észak, dél: sever, jih
• Üstökös: kometa

Odhaduji, že pořadatele toto kolo stálo kolem milionu korun. Říkali nám, že zakoupené dalekohledy potom rozdají mezi univerzity a školy.

Na závěr soutěžní části proběhlo kolo v planetáriích. Do velké tělocvičny pořadatelé přivezli čtyři nafukovací planetária, v nichž jsme řešili spousty úloh. Jedna z nich spočívala například v tom, že nám promítli oblohu tak, jak by byla vidět z Měsíce, a našim cílem bylo určit naši přesnou polohu a jak daleko ležíme od místa přistání Apolla 11. I na toto jsme do jisté míry byli připravení, protože ve výběrovém kole na tuto soutěž (které jsme měli společné s Estonskem) jsme měli podobnou úlohu, ale na Marsu.

Krom této hlavní části soutěže proběhlo ještě kolo v týmech, které se tedy do našeho pořadí nezapočítávalo, ale bylo velmi příjemným osvěžením. Týmy byly namíchané různě ze všech zemí a soutěž se podobala trochu našemu Fyzikální nebo Náboji (tedy, že na úlohu číslo 2 smíte až po vyřešení úlohy 1 a tak dál). Ale s tím rozdílem, že po první chybě, které se tým dopustí, celý tým vypadává. Což se nám přesně stalo.

Doprovodný program

Kromě soutěžní části bylo i spousty kulturního doprovodného programu, různých exkurzí, procházek, plavání v Balatonu a podobně. Na místa jsme se dopravovali autobusy a v rádiu se pouštěly písničky z těch zemí, které zrovna v autobuse jely. A tak jsme slyšeli všechno od íránských nábožensky znějících zpěvů až po ruské techno. Skoro všem účastníkům Maďarsko způsobilo kulturní šok, ale my jsme se cítili skoro jako doma.

Protože v Maďarsku mají rádi koně a jezdectví a tak, prodávali jako suvenýry biče. Spousta účastníků se asi potřebovala zbavit svých forintů, a tak když jsme byli zase ubytovaní na našich kolejích, stále jsme slyšeli hlasité třískání.

Jak to dopadlo

Hezky! Jindra Jelínek z Olomouce dostal zlato! (v celkovém pořadí sedmý!), já jsem dostal stříbro, krom toho odvážíme ještě dva bronzy a jedno čestné uznání.

(Medaile se na mezinárodních olympiádách udělují trochu volněji, stříbrnou dostane třeba prvních 20 % – aby nám to z ministerstva zaplatili, oni na takovéto věci slyší 😀)

Marco Souza de Joode, S7B