Dne 17. 12. 2015 se třída 4S vydala spolu s profesorkami angličtiny – Zuzanou Kreuzziegerovou a Ivanou Marvánovou – do Opletalovy ulice, kde se nachází Oxford Bookshop. Zde jsme měli domluvený program, který se týkal porovnávání knihy s filmovým zpracováním. Jednalo se o film a knihu s názvem Love Story. Celý tento program probíhal v angličtině.

Nejprve jsme si přečetli shrnutí děje knihy, která je určena pro studenty, takže je lehce zjednodušená a zkrácená (level B1). Vyplňovali jsme dva pracovní listy a odpovídali na nejrůznější otázky slečně, která pro nás celý program připravila. Ve dvojicích jsme pak porovnávali své odpovědi. Došlo i na čtení knížky, přesněji první kapitoly. Poté jsme se podívali na část filmu odpovídající první kapitole. Dále jsme diskutovali o tom, co chybělo a naopak přibylo, a nakonec jsme si povídali o našem celkovém dojmu z filmu. Když jsme se na danou část podívali po druhé, postupně nám docházelo, kolik z textu knihy nebylo uvedeno ve filmu.

Program byl moc příjemný stejně jako slečna, která s námi pracovala. Pokud hledáte knihu v cizím jazyce, doporučuji Vám návštěvu knihkupectví Oxford Bookshop, kde si určitě vyberete.

Lucie Volejníčková, 4S

oxford-bookshop-1 oxford-bookshop-2

 

V pondělí 14. 12. 2015 jsme se brzy ráno všichni sešli již v 6 hodin ráno před školou a počkali na příjezd autobusu. Nakonec jsme s malým zpožděním v 6.20 odjeli směrem na Vídeň.

Do Vídně nám to trvalo přibližně pět hodin a poté jsme už natěšení a nedočkaví vystoupili v centru velkoměsta.

Nejprve jsme se vydali na procházku centrem, procházeli jsme nádherně vyzdobenými ulicemi a uličkami, až jsme se dostali ke Svatoštěpánskému kostelu, postavenému v gotickém stylu s nádhernými keramickými střešními taškami. Po chvíli další cesty jsme si ještě ukázali jeden z mnoha bytů Wolfganga Amadea Mozarta, ten zde několik let pobýval, v roce 1791 tu však zemřel. Hned nato jsme došli na Graben (česky Příkopy) a pak následovala nejdražší ulice ve Vídně Kohlmarkt, zde jsme se zastavili u nejslavnější cukrárny Demel, která je spojována především s císařovnou Sissi, ta ji ráda a často navštěvovala, cukrárna existuje již od roku 1786.

Po dvouhodinovém rozchodu na oběd a samostatnou procházku po Vídni jsme vyšli směrem ke galerii Albertina, přes náměstí, uličky, obchůdky a další a další kavárny a kavárničky…a také okolo kašny Čtyř řek. Také jsme cestou obdivovali hotel Sacher a někteří ochutnali světoznámou pochoutku Sachertorte.

Když jsme si vše dostatečně prohlédli, vydali jsme se k soše Marie Terezie na Maria-Theresien Platzu u Hofburgu, kde nás opodál vyzvedl autobus, a jeli jsme přes Karlsplatz do Hundertwasserova muzea, kde by neměl být žádný pravý úhel ani rovina. Tam jsme si prohlédli obrazy, modely některých budov a měli jsme také chvíli čas na návštěvu tematických obchůdků a kaváren. Hundertwasswrhaus – tento doslova pohádkový dům s cibulovými báněmi, zelenou střechou a pestrobarevnou fasádou – se řadí k nejnavštěvovanějším dominantám Vídně…a není divu!

Po příjezdu do hotelu jsme měli hodinu a půl na to, abychom se připravili na největší vánoční trhy před radnicí, které jsou nejen v Rakousku velmi známé. Na vánoční trhy jsme dojeli metrem, trhy se nacházely hned kousek od něj. Procházeli jsme mezi spoustou kouzelných krámků, obchůdků a nakupovali a ochutnávali… Po trzích jsme se vrátili zpět do hotelu a šli spát.

Ráno po snídani jsme v 9 hodin opouštěli hotel Wombats a vydali jsme se směrem k rakouskému Parlamentu. Jakmile jsme k Parlamentu dojeli a vyfotili se před ním, začala prohlídka.

Velkolepou budovu parlamentu koncipoval architekt Theophil von Hansen, jenž si k tomuto účelu zvolil řecký sloh na oslavu kolébky demokracie. Hned po zajímavém výkladu paní průvodkyně jsme postoupili k vídeňské Opeře na Ringstrasse a zde jsme také dostali volno na oběd s doporučením projít si blízkou galerii, kterou jsme si bohužel prohlédnout nestihli. Mnozí ochutnali vynikající specialitu Wiener Schnitzel a další dobroty…

Po obědě jsme se přesunuli do Musikvereins – majestátní budovy ve stylu novorenesance, kterou postavil nám již známý Theophil von Hansen v roce 1869, aby se zde vytvořila společnost, která měla za úkol rozvíjet všechny větve hudby. Od roku 1941 zde hraje Vídeňská filharmonie svůj pravidelný novoroční koncert. Zde jsme měli také velmi zajímavou prohlídku budovy a tří sálů. V tom nejkrásnějším ze sálů – zvaném Zlatý – se právě scházeli filharmonici, tak jsme chvíli zůstali a zaposlouchali se do nádherných skladeb klasické hudby, akustika je zde výjimečná, a tak jsme si to užívali.

Poté jsme se dostali k autobusu, který nás odvezl kousek za Vídeň do obrovského moderního obchodního centra G3, Shopping Resort Gerasdorf, kde jsme měli rozchod na nakupování.

Po velkých nákupech v Primarku a ostatních velkých obchodech jsme všichni nastoupili s nákupními taškami do autobusu a v 17.30 jsme odjeli do Prahy, kam jsme přijeli před desátou.

Celý výlet byl velmi povedený, byl to určitě zatím nejlepší zájezd do Vídně, který se kdy uskutečnil. Navštívili jsme mnoho velmi zajímavých památek, budov i výstav. Doufám, že na tuto cestu budeme všichni hodně dlouho vzpomínat.

Už nyní se těšíme na příští výlet do této nádherné metropole!

viden-2015-1 viden-2015-2

Julie Doležalová a Ema Konečná, T3B

 

Již se stalo tradicí, že každoročně v předvánočním čase pořádá komise NJ soutěž pro žáky sekund a 1S „Lustiges Deutsch“. Letos se soutěž konala ve středu 2. prosince a zúčastnilo se jí 22 dětí. Disciplíny jako luštění osmisměrky a křížovky, přiřazování protikladů, domýšlení přísloví, hledání párů a další děti pobavily, nejvíc se jim líbilo tvoření slov z písmen na kostkách. Přesvědčily se, že němčina může být veselá (lustig). Všichni účastníci byli odměněni drobným dárečkem, dvojice na prvních třech místech obdržely knižní poukázky. Ještě jednou blahopřejeme!

1. místo: Jiří Pleskot, David Sovík, S2B
2. místo: Matěj Vícha, Jakub Joukl, S2A
3. místo: Alžběta Nováková, Magdaléna Vondrušková, S2A
Lucie Řeháčková, Hannah Walsh, S2B

Za komisi NJ – Iva Tupá

Tak jako každý rok se i letos naše škola zúčastnila této oblíbené soutěže, v níž si soutěžící měří své zeměpisné znalosti, a to se zaměřením na hlavní město Prahu. Otázky jsou vymýšleny geografy ze Západočeské univerzity v Plzni a soutěž je dvoukolová – ze školního kola postupuje několik nejlepších do kola celopražského.

Z řad našich studentů byla účast tradičně vysoká, a to ve všech třech kategoriích. V nejmladší kategorii A, kde soutěžilo 18 studentů, vyhrál s velkým náskokem bodů David Sovík z S2B, druhé místo poté obsadil Václav Král ze stejné třídy. Oba naši školu reprezentovali v městském kole, na třetím místě se pak umístila Veronika Antonová. V kategorii B, zahrnující tercie a kvarty v celkovém počtu 26 studentů, zvítězila Marcela Kinclová z K4B, do celopražského kola spolu s ní šla naši školu reprezentovat o rok mladší Klára Jašková z T3A, třetí místo poté obsadila Karolína Hellerová.

Nejvíce soutěžících, a to plných 42, se utkalo v kategorii C zahrnující celé vyšší gymnázium. Zvítězil Ondřej Kukan z 5S, na druhém místě se umístil Marek Pavlovský z S7B, jenž byl o pouhý půlbod lepší než Matyáš Procházka, Bianka Mičke a Martin Janský, kteří se všichni dělili o třetí místo. Do celopražského kola postoupil ještě Štěpán Krise z S7B.

I v celoměstském kole si naši studenti vedli velice dobře. Umístění byla příznivá, zástupci naší školy obsadili povětšinou místa v krásné první čtvrtině startovního pole. Největšího úspěchu dosáhl Matyáš Procházka, jenž se umístil na nádherném druhém místě z celkového počtu 56 soutěžících; výborně si vedli i zástupci z kategorie A David Sovík a Václav Král, kteří obsadili ve své kategorii 4. a 6. místo z celkového počtu 62 soutěžících.

Všem účastníkům soutěže děkujeme za účast, těm nejúspěšnějším patří srdečná gratulace a budeme se těšit zase příští rok!

Ondřej Kukan, 5S

image2image1

Naše gymnázium pořádá každý rok spoustu zajímavých poznávacích zájezdů. Většinou se jezdí do tradičních destinací jako Velká Británie, Francie, Německo či Rakousko, tento podzim však mělo dojít na poněkud netradiční, patrně nejexotičtější, zájezd, jenž měl směřovat přímo do tajemné Transylvánie po stopách slavného upíra Drákuly.

Jelikož se však bohužel nenašel dostatek účastníků, projekt se nakonec neuskutečnil a jako náhradu uspořádal pan profesor Růžička alespoň dva dny dobrodružného putování Prahou.

Ve dvoudenním projektu zaměřeném jak na přírodu, tak na jednotlivé pražské čtvrti jsme se oba dva dny sešli ve stanici metra Chodov, u místního obchodního centra, odkud jsme pokračovali vstříc zážitkům.

image2image1

Prvního dne jsme od metra vyrazili směrem ke Kunraticím; po rychlém průchodu chodovským sídlištěm jsme vešli do Kunratického lesa. Hned na začátku jsme si pověděli několik informací o českých vesnicích v Banátu, vzniknuvších v 19. století, kam měly vést naše stopy v neuskutečněném projektu. Po této zeměpisně­‑dějepisné vložce jsme pokračovali místní kopcovitou krajinou až na vrcholek, kde se nachází zřícenina Nového hrádku. Tento objekt je zajímavý mimo jiné i skutečností, že zde nějakou dobu pobýval a později též skonal český král Václav IV.
O tomto hrádku jsme si rovněž pověděli několik informací a poté již následoval sestup dolů do Kunratic. Minuli jsme zdejší mlýn, okolo nějž se každoročně běhá Velká kunratická, a poté jsme již vešli ulicí Krále Václava IV. do kunratické vilové zástavby.

Zanedlouho jsme dorazili do centra Kunratic k místnímu zámku, který se v současnosti nachází v nepříliš reprezentativním stavu, kde jsme si dali dvacetiminutový rozchod k individuální prohlídce čtvrti, popřípadě návštěvě místního lahůdkářství.

Poté, co jsme se posilnili, naše cesta pokračovala skrz Kunratice dále směrem k údolí Kunratického potoka, protékajícího lesem okolo Thomayerovy nemocnice. Po procházce podzimně zbarveným lesem jsme došli až k místnímu výletnímu hostinci U Labutě, v němž jsme se příjemně naobědvali.

Posledním bodem pondělního programu pak byla krátká procházka Krčským lesem k místnímu nádraží, odkud jsme se svezli až na hlavní nádraží, kde byl první den projektu ukončen.

Druhého dne jsme se opět sešli u sochy budovatele na Chodově, šli jsme však tentokrát na opačnou stranu, než jsme učinili předchozího dne. Navštívili jsme tak část Chodova tvořenou namísto paneláků rodinnými domky. Zanedlouho jsme došli k Chodovské tvrzi, kterou jsme si prohlédli, a to včetně pozůstatků jejího vodního příkopu, který se tu kdysi nacházel.

image4

image3Po prohlídce jsme pokračovali naše putování chodovským sídlištěm směrem k hostivařskému lesoparku, do něhož jsme vstoupili z jeho západní části. Přivítal nás zde pro podzim typický mlhový opar, ukrývající podzimem zbarvené listí. Po příjemné čtvrthodince naše skupina dorazila k hrázi Hostivařské přehrady, kde jsme si o tomto vodním díle řekli i několik zajímavostí a obecných informací. Po společném fotu pak následovala cesta podél celé přehrady až do Petrovic, které se nachází u jižního konce přehrady. Cestou jsme viděli pláže na druhém břehu přehrady i panorama sídliště vylézající na obzor zpoza barevných stromů.

Poté, co jsme dorazili do centra starých Petrovic – ke kostelu svatého Jakuba Staršího a ke vchodu k velmi zanedbanému zdejšímu zámku, jsme si o obou objektech i samotné čtvrti řekli základní informace. Brána ke kostelu byla bohužel zamčená, proto jsme si jej prohlédli alespoň zpoza ní.

Následovala prohlídka místní vilové čtvrti a zároveň závěrečná rovinka našeho projektu. Zanedlouho jsme přešli do místního sídliště a do sousedních Horních Měcholup, kde jsme se naobědvali v útulném místním pivovaru, čímž můžeme zdatně konkurovat projektu zaměřenému na středočeské pivovary!

Po tomto příjemném posezení byl nicméně program našeho projektu u konce a my jsme se nechali svézt autobusem zpět do města, kde jsme se rozdělili.

Ačkoliv nakonec nedošlo na Rumunsko, určité dobrodružství jsme zažili a spoustu zajímavostí jsme se dozvěděli i na našem náhradním pražském programu, jenž se dle mého názoru velice podařil a mně osobně se moc líbil.

Teď již nezbývá než doufat, že v příštích letech se podaří otevřít obdobně exotický projekt a dojde třeba i na to Sedmihradsko!

Ondřej Kukan, 5S

image5