Tisíciletí? Pro nás jako jednotlivce je to čas, který nemá význam vnímat. Je to víc než délka našeho života, tím pádem ho přestáváme sledovat. Avšak pro lidstvo jako takové je mnohem významnější. Tisícům a statisícům let jsme vděčni za náš vzhled, život, vyspělost, a co je důležitější, kulturu a historii. Hrdličkovo muzeum člověka nás do této minulosti zavedlo a ukázalo, jak jediná nalezená kůstka může změnit pohled na celou naši historii. Měli jsme možnost připomenout si evoluci člověka a podívat se, jak se určité poruchy růstu a nemoci odrážejí na naší kostře. Také jsme se pokusili sestavit celou lidskou kostru z jednotlivých kostí. Věděli jste, že jich máme více než 200 a že není tak úplně jednoduché poznat například pravou a levou od těch párových?

Co je pro nás důležitější jsou roky. Roky jsou období našeho života, na které rádi vzpomínáme nebo se naopak snažíme zapomenout. Ale málokoho napadne, že rok, který se zrovna nepovedl, může vést k vážné nemoci jako je rakovina. Jakékoliv potlačované trauma a stres může být příčinou této obávané choroby. O různých oborech alternativní medicíny, které lze využít zejména v léčbě rakoviny, jsme se dozvěděli v přednášce sdružení Ariadni. Již jsou však známy také některé případy guru, léčitelů, kteří svých pravomocí pouze zneužívali a ohrozili tak život lidí, kteří jim důvěřovali.

Když se tak zamyslíme nad jednotkami času, které nám ještě zbývají? Ano, jsou to minuty. Minuty ubíhají jedna za druhou a někdy se můžeme divit, kam se všechny poděly. Kde je čas na další příklad z písemné práce z matematiky, proč nejde zpomalit čas, když jsme s přáteli a dobře se bavíme. Čas prostě nejde zastavit a to je jeden z problémů, kterými se zabývá hlavně člověk v nouzi. Při vážném zranění či zástavě přívodu okysličené krve nemusí jít jen o minuty, ale i o vteřiny. O praktikách první pomoci jsme se dozvěděli během školení mediky lékařské fakulty a také jsme si je prakticky vyzkoušeli. Rovněž jsme měli možnost prohlédnout si oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice v Motole. Zde jsme se například dozvěděli, že až třetinu klientely tvoří opilci a narkomani, kteří mnohdy zbytečně zatěžují zdravotnický personál, který pak může chybět jinde u život ohrožujících stavů. Na prohlídku pracovišť centrální sterilizace jsme se museli převléknout do zelených „mundúrů“ a pohled na převlečené kamarády nás někdy trochu rozesmál.

Na závěr celého projektu jsme dostali prostor na výrobu materiálů a zkoumání optických iluzí. Optická iluze je nesprávné nebo matoucí vnímání reality, což znamená, že oko se snaží snímat nějaký obrázek, ale mozek nám ho poté interpretuje jinak. Donutili jsme body na papíře skákat, vyrobili jsme čtverec-nečtverec, ohnuli dřevěnou tužku, našli díru ve své dlani, nechali zmizet minci, rozpohybovali obrázky na papíře a naučili se spoustu dalších triků.

I když jen pro málokteré z nás je medicína či antropologie obor, kterým se v budoucnu chceme zabývat, jsme rádi, že jsme si mohli rozšířit obzory díky tomuto zajímavému projektu. Každý si minimálně něco odnesl a nikdy nevíme, kdy se nám to bude do budoucna hodit.

Kamila Roučková a Kristýna Pelinková, 2. B