Biologický kurz 2022: Stříbrná Skalice

Škola o prázdninách? I tak by se na náš biologický kurz mohl neobeznámený člověk dívat. Ale...není škola jako škola. Prostě jsme 26. 8. odjeli poněkud přeplněným autobusem do Stříbrné Skalice na základnu Junáka, která je schovaná v lese u Oplanského potoka. Trochu jsme se rozkoukali, ubytovali a už začaly programy. Nejsložitější byla obvykle volba toho pravého, jelikož nabídka byla velmi pestrá: mikroskopování s Eliškou nebo stavění sítí s Petrem, určování hub s Alešem, pitvy s Tomášem, fyziologie člověka s Kačkou, imunologie s Liborem, experimentování s Hugem, nebo vlastní bádání s dopomocí externisty, případně další možnosti. I když počasí ukázalo v prvních dvou dnech, že umí být velmi proměnlivé, postupně se nad námi smilovalo, takže na celodenní výlet do Sázavy (zakončeného návštěvou mystického Sázavského kláštera) bylo už jen krásně.

Jako každý rok jsme v okolí základny a na výletech objevili řadu běžných, ale i méně běžných až neobvyklých organismů. Na letošním biokurzu byl tým externistů posílen i o mykologa. Přes počáteční rozpaky nakonec díky němu řada z nás pochopila, že houby nejsou jen zpestřením našeho jídelníčku, případně zkáza dřevěných chalup. Docela šokující byl nález houby Cordyceps (housenice), která parazituje na kuklách motýlů (viz foto). Ale i Jidášovo ucho potěšilo – prostě se stačilo dobře dívat.

Večery byly zaplněny přednáškami (i když se únava začala projevovat, posluchači vydrželi, protože obsah byl zajímavý a výborně podaný) – například o masožravých rostlinách – a to i s praktickými ukázkami (takový „žaludek“ špirlice byl opravdu zážitek, M. Srba), o významu kroužkování ptáků (Petr Mašek), genetické modifikaci organismů (E. Kobercová) a ochraně přírody (T. Jor).

Jako každoročně se na kurzu sešla skvělá parta studentů gymnázia z různých ročníků. Starší studenti jezdí obvykle opakovaně, takže noví účastníci rychle pochopí atmosféru a chod událostí, psaná i nepsaná pravidla a rychle se začlení. A už se hlásí na mytí nádobí a jiné pomocné práce, honí „razítka“ v touze po „kartičkách“ a zároveň se těší na divadlo i se ho trochu děsí. A pokud chcete vědět, co to znamená, zeptejte se účastníků, nebo vyrazte příští rok s námi.

Za úspěch akce patří velké poděkování jak všem motivovaným účastníkům, tak všem externistům a kolegovi Z. Lerchovi.

K. Babická