Je pátek půl šesté večer a já s nadšením přicházím ke škole. Na zádech krosna a v ruce stan, vyhlížím autobus. Mě a asi 40 dalších lidí ze školy čeká 16 hodin cesty na biologicko-zeměpisnou exkurzi do Rumunska.

V sobotu kolem poledne vystupujeme z autobusu. První dojem z Rumunska je úžasný – krásné oblé kopce, horské smrky a ovečky. Hned vyrážíme na první výlet do národního parku Apuseni, což je jedna z největších krasových oblastí v Evropě a naše první destinace. Kopce, skály a díry do země jsou všude okolo. Během tří dnů v této oblasti jsme prošli dvě jeskyně, soutěsku a spoustu krásných lesů a luk. Po cestě samozřejmě chytáme havěť od žížal až po čolky a určujeme kvítí.

Po třech dnech nás čeká přesun – po cestě je ale ještě zastávka na hradě Hunedoara. Další kemp je v Karpatech a jeho majitel nás vítá velmi nadšeně – staví nám obří vatru na táborák a rozsvěcuje všechna světýlka, která má  ). Další den nás čeká velký výšlap na Retezat – nejvyšší horu pohoří, u kterého se nacházíme, s 2 500 metry nad mořem. Celé dopoledne stoupáme, chvíli i mokneme a při obědě v sedle se dělíme na dvě skupiny – jedna leze na vrchol, druhá se vrací do kempu. Obě dvě ale čekají kameny, zbytky sněhu, horské lesy a neskutečně krásné výhledy. Do kempu se vrací obě skupiny zhruba nastejno: v 10 večer. Naházíme do sebe večeři a balíme stany na další přejezd. Noční přesun busem není úplně komfortní, ale odměnou jsou nám termální lázně a projížďka po Dunaji na motorovém člunu.

A pak už přijíždíme do Banátu, což je vlastně vrchol celé expedice. Tato oblast Rumunska kousek od Srbska byla před 200 lety osídlena Čechy a naše kultura se zde zachovala a žije. Přespáváme ve vesnici Tisové údolí, doma u krajanů. Je zvláštní a příjemné si tak daleko za hranicemi povídat s někým česky a dát si točenou kofolu. Další den začínáme děsivě-biologicky se štírem, který mi vylezl z pod postele… Banát poznáváme i během výletu, který nás vede mezi poli, sady a pastvinami. Krajina je nádherně členitá, plná života a slunce. Tolik motýlů jako na Banátu jsem nikdy nikde neviděla. V cíli, další české vesnici Rovensko, nás čeká točená zmrzlina, nákup za koruny, langoše k večeři a nejkrásnější výhled ze stanu, jaký si člověk může přát.

Je poslední večer a místo vycházky po okolí, kterou ruší déšť, se všichni účastníci v přátelské atmosféře schází ve stodole. Další den a další výlet nás zase vede přírodou, tentokrát i s vodopády. A voda bohužel není jen v potoce, ale začíná lít jako z konve. Všichni jsou promočení na kost a s nadějí čekáme na dodávku s batohy a suchým oblečením na cestu. Jenže zrovna, když vydáváme věci z batohů, začne pršet znova, takže i suché věci jsou teď mokré. Lehce vlhcí nasedáme do autobusu a usínáme na dlouhou cestu do Prahy.

Zájezd do Rumunska byl plný zážitků všeho druhu – fyzické výkony, biologické úlovky a nová přátelství napříč celou školou. Ze zájezdu jsme si všichni taky odvezli velmi prázdninovou náladu, která bohužel musela ještě chvíli počkat…