O soutěži

IOAA je zkratka pro International Olympiad on Astronomy and Astrophysics, je to tedy trochu něco jiného než IAO, kterých jsem se účastnil v minulých letech. Také je to akce a soutěž zaměřená na astronomii, ale sdružuje zhruba dvakrát více zemí (kolem 50). Oproti IAO se tedy zapojují země Severní a Jižní Ameriky a Evropy, zatímco IAO je téměř čistě asijská soutěž (předloni můj kamarád z okolí Plzně tam byl „nejzápadnějším“ člověkem).

Letos se konala v městečku Keszthely u jezera Balaton v Maďarsku, od 2. do 11. července.

O cestě

Cestovali jsme ve dvou skupinách, a protože naše destinace byla blízko, půlka jela autem a druhá půlka vlakem. Cesta proběhla bez větších obtíží.

Některá zajímavá pravidla

Celkem nás bylo sedm soutěžících a čtyři vedoucí: ovšem naši vedoucí byli ubytovaní ve zcela jiném městě, abychom spolu nijak nekomunikovali. Ze stejného důvodu jsme po určitou část soutěže (několik dní) měli zabavené telefony.

Některá soutěžní kola byla docela dlouhá (třeba pětihodinová teoretická zkouška), kde jsme všichni soutěžící (asi 260 lidí) seděli v jedné místnosti. Měli jsme cedulky s piktogramem záchodu, které jsme mohli zvedat, a oni si zapisovali čas příchodu a odchodu.

Byly k nám přiřazeny dvě místní studentky, které dohlížely na to, že český tým chodí na program včas.

Co jsme museli podstoupit

Soutěž se skládá z několika kol. První je zkouška z datové analýzy trvající tři a půl hodiny, která byla podle názoru takřka všech soutěžích velice hořká. Skládala se ze dvou částí, ale zřejmě organizátoři neodhadli náročnost druhé z nich: z ní dosáhlo poloviny bodů jenom asi 6 účastníků z 260. Tak to byl takový zážitek poměrně dlouhotrvajícího kolektivního zoufalství.

Teoretické kolo, oproti předchozímu kolu, byla úplná lahůdka. Na čtrnáct příkladů jsme měli pět hodin, a když jsme vycházeli, tak jedna ze studentek, co na nás dohlížely, říkala, že takto veselé lidi po pětihodinové zkoušce ještě neviděla. Toto kolo má na celkové pořadí největší vliv, tvoří asi polovinu bodů.

Jedna z úloh byla například složitější obdobou známé hádanky: „Muž jede 1 000 km na jih, 1 000 km na východ a 1 000 km na sever a dostane se zase na stejné místo. Odkud vyrazil?“ (ta má mimochodem nekonečně mnoho řešení, zkuste si nějaké najít!).

Další úlohy se týkaly například černých děr, záření všeho druhu, planetek, proměnných hvězd a podobně. Taky jsme si zahráli trochu na špióny, kdy jsme ze dvou satelitních snímků nějakého komínu v Maďarsku a jeho stínu v daný čas určovali jeho polohu.

Pozorovací kolo proběhlo ve velkém stylu: organizátoři nakoupili téměř devadesát poměrně dobrých dalekohledů, které na velkém hřišti uspořádali do čtverce. Tam jsme ve třech várkách po hodině provedli pozorovací kolo. Na dva soutěžící připadal jeden dohlížející organizátor. Tito organizátoři si mezi sebou předávali instrukce maďarsky, některé z těchto zpráv se mi podařilo dešifrovat (v rámci určité přípravy jsem se naučil nějaká slovíčka). Kdybyste se někdy dostali do podobné situace, může se vám hodit tento slovníček:

• Távcső: dalekohled
• Csillag: hvězda
• Bolygo: planeta
• Höld: Měsíc
• Észak, dél: sever, jih
• Üstökös: kometa

Odhaduji, že pořadatele toto kolo stálo kolem milionu korun. Říkali nám, že zakoupené dalekohledy potom rozdají mezi univerzity a školy.

Na závěr soutěžní části proběhlo kolo v planetáriích. Do velké tělocvičny pořadatelé přivezli čtyři nafukovací planetária, v nichž jsme řešili spousty úloh. Jedna z nich spočívala například v tom, že nám promítli oblohu tak, jak by byla vidět z Měsíce, a našim cílem bylo určit naši přesnou polohu a jak daleko ležíme od místa přistání Apolla 11. I na toto jsme do jisté míry byli připravení, protože ve výběrovém kole na tuto soutěž (které jsme měli společné s Estonskem) jsme měli podobnou úlohu, ale na Marsu.

Krom této hlavní části soutěže proběhlo ještě kolo v týmech, které se tedy do našeho pořadí nezapočítávalo, ale bylo velmi příjemným osvěžením. Týmy byly namíchané různě ze všech zemí a soutěž se podobala trochu našemu Fyzikální nebo Náboji (tedy, že na úlohu číslo 2 smíte až po vyřešení úlohy 1 a tak dál). Ale s tím rozdílem, že po první chybě, které se tým dopustí, celý tým vypadává. Což se nám přesně stalo.

Doprovodný program

Kromě soutěžní části bylo i spousty kulturního doprovodného programu, různých exkurzí, procházek, plavání v Balatonu a podobně. Na místa jsme se dopravovali autobusy a v rádiu se pouštěly písničky z těch zemí, které zrovna v autobuse jely. A tak jsme slyšeli všechno od íránských nábožensky znějících zpěvů až po ruské techno. Skoro všem účastníkům Maďarsko způsobilo kulturní šok, ale my jsme se cítili skoro jako doma.

Protože v Maďarsku mají rádi koně a jezdectví a tak, prodávali jako suvenýry biče. Spousta účastníků se asi potřebovala zbavit svých forintů, a tak když jsme byli zase ubytovaní na našich kolejích, stále jsme slyšeli hlasité třískání.

Jak to dopadlo

Hezky! Jindra Jelínek z Olomouce dostal zlato! (v celkovém pořadí sedmý!), já jsem dostal stříbro, krom toho odvážíme ještě dva bronzy a jedno čestné uznání.

(Medaile se na mezinárodních olympiádách udělují trochu volněji, stříbrnou dostane třeba prvních 20 % – aby nám to z ministerstva zaplatili, oni na takovéto věci slyší 😀)

Marco Souza de Joode, S7B