IAO je mezinárodní akce a soutěž v astronomii a příbuzných oborech, která se koná každoročně na podzim. Země, které se jí účastní, posílají kolem pěti účastníků v návaznosti na jejich národní astronomické olympiády. V Česku, podobně jako v jiných zemích, se na IAO dostává přes školní, krajské a národní kolo, na které navazuje výběrové a posléze přípravné soustředění. Letos jsem se účastnil jako šestý v našem týmu díky výsledkům z loňského roku.

Letos se IAO konalo v okrajových částech Kolomba (කොළඹ) na ostrovním státu Srí Lanka.

O menších komplikacích na cestě

Asi abychom měli o čem vyprávět, podobně jako loni došlo ke komplikacím na naší cestě. Letadlo do Dubaje odstartovalo o mnoho jednotek hodin později, než bylo očekáváno, což zapříčinilo, že na přestup na největším letišti světa jsme měli necelou půl hodinu. My, jakožto odhodlaní cestovatelé, jsme se této výzvě postavili čelem a podařilo se nám včas odletět. Našim zavazadlům se ovšem takovýto husarský kousek nepovedl a dorazila o den a půl později. Ocenili jsme, že nám na místě rozdali čistá reklamní trička.

Ze ztráty kufrů jsme si neměli dělat těžkou hlavu, poněvadž jsme si měli projít skutečnou cestou k pravdě. Na Srí Lance převažuje buddhismus a podobně jako Buddha jsme se na cestě k nirváně museli nejprve zprostit materiálních statků. Chtě nechtě.

O samotné soutěži

Soutěž je určena pro středoškoláky, tedy pro studenty od 14 do 18 let. Má dvě kategorie, pro mladší a starší a tradičně se jí účastní Švédsko, země východního bloku a jihovýchodní Asie. Letos se účastnilo asi 80 lidí ze 22 zemí.

Soutěžilo se tři dny. Nejprve probíhalo teoretické kolo, na jehož řešení jsme dostali čtyři hodiny. Jeho součástí bylo pět úloh různé složitosti. První úloha se zabývala kosmologií, Dopplerovským posuvem spektra vzdálené galaxie bez zadané hodnoty Hubbleovy konstanty. Další úlohy byly zaměřeny na sférickou geometrii, nebeskou mechaniku, fyziku záření a podobně.

V pozorovacím kole jsme zkoušeli práci s dalekohledy a daným softwarem, v praktické části jsme zpracovávali zadaná spektroskopická (v mladší skupině fotometrická) data.

(Úlohy, překlady a vzorová řešení jsou dostupná na http://home.zcu.cz/~kehar/iao/2018/)

O bydlení a okolí

Jak se říká: perla na kupce hnoje. Náš hotel byl pěkný po všech stránkách, čistý a s minimem nevyžádané fauny. Záhy jsme ale zjistili, že nám při jídle rozlévají vodu z kohoutku, proti čemuž varují snad všechny webové stránky a průvodci, nicméně naše trávící trakty hrdinsky vzdorovaly. Hotel byl na pobřeží a Indický oceán byl minutu pěší chůze od našeho pokoje. Okolní zahrady byly krásně upravované s množstvím cizokrajných bylin a dřevin.

Dost k popisu perly, zbývá ještě zmíněná kupka hnoje. Nacházeli jsme se velice daleko od jakékoli oblasti, která by mohla být atraktivní pro turisty. Do řečeného oceánu jsme se ani my, ale ani domorodci neodvažovali. Písek na určitých místech ani nebylo možno pozorovat pod obludně tlustou vrstvou plastových lahví, skleněných střepů, folií, starých bot a všelijakého haraburdí. To bychom mohli ale obecně říci o většině povrchů, se kterými jsme na našich cestách přišli do styku. Na silnicích, okolo silnic, mezi „domy“, prostě všude.

Kolombo má určité centrum plné výškových budov, rozdíly města a předměstí jsou ohromující. Podle všeho hlavní město Šrí Džajavardanapura Kotte (ශ්‍රී ජයවර්ධනපුර කෝට්ටේ), ve kterém sídlí vláda a které se nachází více ve vnitrozemí, je poměrně upravené.

O srílanském koeficientu

Když si u nás v Česku s někým dáte sraz ve čtyři, znamená to zhruba ve čtyři, a ne o půl sedmé. Když vám někdo sdělí, že cesta potrvá tři čtvrtě hodiny, očekáváte, že zhruba do hodiny budete na místě, a nemyslíte si, že se vám tím vlastně snažil sdělit, že strávíte půl dne v dopravní zácpě.

Tyto naše naivní iluze byly postupně odbourávány při každé možné příležitosti. Každá událost, která v určitý okamžik měla začít a měla trvat určitou dobu, byla náležitě posunuta do budoucnosti o dobré dvě hodinky a byla prodloužena v úměře k její délce.

O zvířeně více či méně divoké

Podle zdánlivé četnosti, sestupně:

• Potulní psi. Někteří byli poměrně přítulní, ale mnozí z nich byli bez pochyby chrobonosiči. Shlukovali se.
• Švábi, rusi a podobná havěť: všímali jsme si jich převážně tam, kde jsme z náboženských důvodů museli chodit bosi.
• Hadi a opice: nejčastěji jsme je pozorovali v košících pochybných kejklířů s flétnami. Vždy vyvolali povyk a vzrušení.
• Sloni: celkově naše výprava natrefila na tři slony, a to vždy v prostředí města.
• Želvy: na ty jsme natrefili na jedné záchranné stanici, kde se někteří poranění jedinci zotavují.
• Ještěr: narazili jsme na jednoho značné velikosti (možná tři metry?) při plavbě loďkou.

O tom, co chtěli, abychom viděli

Vše, co chtěli, abychom viděli, bylo samozřejmě moc pěkné. Převážně se jednalo o archeologické vykopávky z období začátku našeho letopočtu na území starověkého města Anuradhapura (අනුරාධපුරය). Tato místa jsou v dnešní době ruiny obklopené pralesem, rozprostírají se na rozsáhlém území. Několik význačných staveb se dochovalo v průběhu tisíciletí až do dneška. Jedná se o velké stúpy, o kterých buddhisté věří, že jsou v nich uloženy ostatky Buddhy. Zajímavé například je, že už od starověku byly opatřeny hromosvody.

Také jsme navštívili planetárium v Kolombu, které rozměry kopule připomíná trochu planetárium pražské.

O místním lidu a o tom, jak se dopravuje

Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. Myslím, že lidé jsou v jádru vesměs stejní, nicméně člověka značně ovlivní jeho okolí, finanční podmínky, kultura a třeba i náboženství. Pokud bych byl konkrétnější, pro nás to znamenalo, že při každé finanční transakci jsme si museli dávat pozor, jestli nám cenu dali pětkrát vyšší než místním, anebo jenom dvakrát. Každá banalita byla příležitostí pro nemilosrdné smlouvání. Například i při kopírování papíru na recepci hotelu jsme si museli cenu usmlouvávat z 15 rupií za list na 5 rupií za list.

Jedna z věcí, která má na tomto ostrově podstatně nižší hodnotu, je naneštěstí lidský život. To se projevuje v mnoha aspektech jejich existence, ale nejviditelněji v řízení motorových vozidel. Na cestách panuje anarchie. Místo toho, aby si před cestou dali bezpečnostní pás, tak si zapálí vonné tyčinky, které si dají za stěrače a do autorádia a doufají v nejlepší.

O povaze tamější stravy a o tom, jak byla požívána

Jedno z mých životních hesel je to, že zážitek nemusí být dobrý, ale hlavně když je intenzivní. Obzvláště u potravin jsem se této masochistické zásady pečlivě držel. Slaný ananasový salát s chilli? Proč ne. Téměř při každém jídle jsme zasedali ke stolu a ronili jsme slzy a bědovali jsme, jako bychom byli na nějaké smuteční akci. Jedli jsme vše, co nám připadalo dostatečně exotické. Roztodivnější potraviny byste si na talířích ani nedokázali představit. Všemožné kombinace pálivých mořských plodů a cizokrajného ovoce (jako třeba plodů chlebovníku) a samozřejmě curry ve všech barvách duhy. První den jsme si po jídle nabrali nějaké pochutiny, na první pohled připomínající indiánky: záhy jsme se opět přesvědčili o tom, že zdání klame, poněvadž těsto bylo slané a hořké.

Domorodci jídlo nabírají rukama. Ať jde o rýži, nějakou omáčku, cokoliv, nenechají se zviklat ničím.

Jak to všechno dopadlo

Výsledky by se daly hodnotit kladně i s ohledem na loňský rok. Stříbro jsem odvážel loni a odvezl jsem ho i letos, ale oproti loňsku jsme získali tři bronzy (loni byl jeden).

Marco Souza de Joode, S6B