Úterní sraz byl stanovený na 8:30. Prakticky ještě před začátkem našeho zájezdu nastala první komplikace, neboť před školou se celé září kope kanalizace, v důsledku čehož autobus nemohl dojet až ke škole. Na to paní profesorky upozorňovaly na pondělní informační schůzce, kde se sraz přesunul před Technické muzeum. Tato informace se ovšem ne ve všech hlavách studentů uchovala a k některým ani nedostala. Výsledkem bylo, že někdo čekal před školou, někdo před Zemědělským a někdo správně před Technickým muzeem a dohadovali jsme se, kamže ten autobus tedy dojede. Všechno dobře dopadlo a všichni jsme se bezpečně nalodili. Neboť se přihlásilo výrazně méně účastníků, než byla kapacita exkurze (chvíli to dokonce vypadalo, že se nepojede nikam) a autobus byl padesátimístný, měli jsme hodně volného prostoru. To se zvlášť hodilo, když nás čekala šestihodinová cesta do Ostravy. Mnozí, kteří se účastnili expedice do Albánie, by mohli poznamenat, že to je oproti 21 hodinám úplné nic. Nuže, dovolte mi argumentovat, že 3. září je průměrný středoškolský student po prázdninách navyklý vyspávat v měkoučké postýlce nejméně do 11 a možnost si lehnout přes dvě sedačky a chvilku si po ránu ještě zdřímnout náležitě uvítá.
S obědem to bylo lehce divoké neb jsme byli odkázáni na benzínky a fast food servis českých dálnic, ale zvládli jsme to. V 14:00 na nás již čekali v Landek parku, kde jsme nejdříve absolvovali prohlídku o báňském záchranářství a následně si nás vzal do parády havíř, jenž v místních dolech odsloužil bezmála 30 let těžké dřiny, a provedl nás v dnes již nepoužívaném dole. Troufám si říct, že ze všech průvodců, které jsme v následujících dnech potkali, u nás vzbudil největší zájem, a to protože velmi rychle pochopil, že sebranku 30 pubertálních středoškoláků nejlépe zaujme ostravským dialektem, sem tam nějakým sprostým slůvkem a historkami z hornického života.
Na povrchu se správce důlních prohlídek snažil přesvědčit paní profesorku Hausmannovou, abychom se svezli důlním vláčkem, který tedy jezdil jen po povrchu. Paní profesorka statečně odolávala argumentem, že na nás u Šikmého kostela už čeká paní průvodkyně, protože jsme měli zpoždění. Nakonec ale paní profesorka dala na naše škemrání, paní zavolala a omluvila se, a my se tak všichni i s profesorkami vláčkem projeli.
Šikmý kostel aneb Kostel svatého Petra z Alkantary byl fascinující. Naklonil se důsledkem propadu půdy o celkem 37 metrů, ten byl způsobený těžbou pod místním městem Karviná, jehož původní stará část ve spojitosti s těžbou a taktéž propadem půdy celá zanikla. Návštěvu tohoto místa silně doporučujeme, jednak pro historickou spojitost, a jednak protože optický klam, který byl v interiéru kostela náklonem vytvořen, je vskutku rarita a neuvěřitelný zážitek.
Na večeři jsme šli do největšího obchodního domu v Ostravě, Forum Nová Karolina, a zpátky jste se mohli buď připojit k profesorkám, nebo po menších skupinkách absolvovat noční bojovku skrz Vítkovické železárny zpátky k hotelu.
Po středeční vydatné snídani a po opuštění ubytování jsme se přesunuli k nedalekému areálu v Dolních Vítkovicích, kde jsme se účastnili dvouhodinové prohlídky. První část se odehrávala v Galerii Gong, kde se někteří z nás stali hybateli místního kyvadla. Prohlídka pokračovala ve venkovní části areálu, kde jsme se o každé z budov dozvěděli nějaké informace a případně, co se s nimi plánuje v budoucnu (z některých se má například stát součást muzea). Následoval výjezd výtahem na Bolt Tower, odkud jsme měli Ostravu jako na dlani. Pak už jsme jen seběhli schody, naskákali do autobusu a nechali se vézt k dalšímu bodu našeho programu.
Tím byl Gliwický vysílač, u něhož jsme se na chvíli zastavili a přemítali o historii tohoto místa, na kterém prakticky začala druhá světová válka. Když jsme se pokochali, čekal nás přejezd do Krakova. Tam jsme se ubytovali a pojedli večeři.
Čtvrtek, 3. den naší historické exkurze, jsme celý strávili v Krakově. Začali jsme prohlídkou všech památek na Krakovském rynku (=náměstí). Viděli jsme vše, od radniční věže až̌ po tržnici Sukiennice, kde jsme nakupovali suvenýry. Obešli jsme náměstí křížem krážem. Dokonce i do podzemí jsme se podívali, konkrétně̌ do velice interaktivního archeologického muzea „Podzemní rynek“. Pak jsme navštívili kostel Nanebevzetí́ Panny Marie a viděli nádherné otevíraní oltáře. Procházkou jsme šli kolem středověkého městského opevnění́ (s Floriánskou bránou a Barbakánem). Cestou jsme ochutnali i tradiční́ krakovské́ pečivo zvané „bagel“. Došli jsme až̌ do historické židovské čtvrti Kazimierz, kde jsme se proplétali úzkými útulnými uličkami kolem mnoha synagog, a i do užasné čajovny. Na doporučení našich profesorek jsme ochutnali skvělé typické polské jídlo – „zapiekanky“. K večeru naším dnešním posledním cílem bylo Schindlerovo muzeum s velmi poutavým výkladem paní́ profesorky Huliciusové. Po večeři se ještě někteří vydali společně s profesorkami ještě jednou na Krakovský rynek, kde nás přivítala myška (Ratatouille).
V pátek, 4. den, jsme ráno v Krakově navštívili ještě královský hrad Wawel. Prohlédli si katedrálu sv. Stanislava a sv. Václava a hrobky v ní ukryté. Mohli jsme též vystoupat na věž této katedrály a dotknout se zvonu Zikmund, nejslavnějšího zvonu nejen v Krakově. Po prohlédnutí areálu hradu jsme se autobusem přesunuli do Osvětimi, kde na nás čekala prohlídka bývalého koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Tato prohlídka byla rozdělena na dvě části a trvala necelé tři hodiny. V první části jsme prošli tábor Auschwitz I, kde jsme se dozvěděli informace o jednotlivých blocích a místech v táboře. V druhé části, do které nás převezl autobus, jsme si prohlédli tábor Auschwitz II-Birkenau. V tomto táboře se dnes nachází památník obětem, které zde zahynuli. Po prohlídce nás čekal přejezd do Vratislavi a pozdní večeře v hostelu.
Po sobotním ranním probuzení jsme měli snídani na dvě party. Druhá skupinka si tak mohla trochu přispat. V sobotu nás čekala prohlídka města Vratislav (Wroclav) a my už se těšili na slibovaný lov trpaslíků. Využili jsme místní veřejnou dopravu, a tramvají se tak přiblížili ke katedrále sv. Jana Křtitele. Dopoledne jsme si ji bohužel prohlédli jen z venku, protože se uvnitř konala bohoslužba, tak jsme nechtěli rušit. Zavítali jsme tak do návštěvnického centra, kde jsme pořídili několik suvenýrů, ale hlavně jsme získali mapičky pro lov trpaslíků. Když jsme později v centru města našli trpaslíka, mohli jsme si jeho podobu nalepit na mapičku. Trpaslíků je ve Vratislavi opravdu hodně a už jenom cestou k tržnici jsme jich několik našli. Míjeli jsme sochu Jana Nepomuckého, kde jsme si o něm krátce povídali, a také jsme navštívili kostel Nejsvětější Panny Marie na Písku, kde byla krásná červená vitrážová okna. V tržnici jsme měli rozchod, a tak jsme mohli poznat místní pochoutky. Cestou k městskému Rynku jsme s nadšením fotili a lepili trpaslíky, které jsme míjeli…a že jich nebylo málo! Na hlavním náměstí nás jeden z trpaslíků „osprchoval“. Řekněme, že to bylo takové silnější pražské „mlžítko“. To už jsme ale drželi v ruce lístek do věže kostela sv. Alžběty. Nikdo nás neupozornil, co to bude nahoru schodů, až se nám z nich točila hlava, ale stálo to za to. Nahoře byl překrásný výhled na celou Vratislav a bylo vidět nejen historické centrum, ale i jednotlivé ostrovy, a dokonce i okrajové moderní čtvrti.
K obědu nám paní učitelky doporučily pirohy. A tak jsme vyrazili, abychom si nějaké našli. Někteří také zašli do místní čokoládovny nebo do Žabky. Někdo stihnul i další výhledy z jiné věže. Odpoledne na nás čekala čtvrť čtyř náboženství. Navštívili jsme pravoslavný, luteránský i katolický kostel. Do sbírky nám chyběla synagoga, která byla bohužel zavřená. Teď už jsme se dostali do katedrály sv. Jana Křtitele, kterou jsme si prohlédli ve dvou skupinkách kvůli večeři. Po večeři jsme vyrazili na večerní procházku k Hale století, u které je velká fontána se světelnou a vodní show. Večer jsme tak strávili krásnými tematickými projekcemi a celý den tak uzavřeli nezapomenutelným zážitkem.
Nastal poslední den naší historické exkurze, neděle, a my se z Vratislavi, po snídani rozdělené opět na dvě poloviny, vypravili do Prahy, přičemž po cestě byla ještě naplánovaná závěrečná zastávka, a to prohlídka Kladska. Město na nás zapůsobilo nejen pevností tyčící se uprostřed něj, ale také překrásným centrem a kulturními památkami jako například pranýř, socha Jana Nepomuckého nebo místní kebab. Navečer jsme se uneseni zážitky a bez větší zdravotní újmy vrátili zpět do našich domovů.
Exkurzi jsme si moc užili. Dozvěděli jsme se spoustu nejen dějepisných informací – jako historii jednotlivých měst, celého Polska a nespravedlnosti vůči židům. Když se s někým budeme bavit o Polsku, vždy si vybavíme krakovského draka a vratislavské trpaslíky, zároveň ale také nezapomeneme na křivdy vůči židům, které byly páchané nejen v Osvětimi. Už se všichni těšíme na příští historickou exkurzi a třeba se připojíte k nám i vy.
Na zpracování se podíleli:
