Je to smutné, ale je to tak. Čekají nás poslední dva dny v Albánii. Jsme v obci Vermosh, asi tak nějak na úplném konci světa, obklopeni horami. Probouzíme se s mečením ovcí a cinkáním kravských zvonců. Snídáme, po chladnější noci se nahříváme na slunci. Po prezentaci žluvy, dudka aj. nachytaných živočichů se skupina vedená zejména místní fenkou Čimi vydává do kopců. Druhá – spíše biologická – zůstává v údolí. Obě skupiny se scházejí po celém dni ve frontě na sprchu. Co je ale důležitější, je skutečnost, že obě skupiny jsou spokojené a naplněné dojmy a znalostmi. A všichni se těšíme na večeři, kterou máme tentokrát po albánsku, u stolu a s obsluhou. Krásné rozloučení s místní nedotčenou oblastí. Je ale vidět, že brzy bude vše jinak. Staví se penziony, silnice je dobře sjízdná téměř až sem.

Poslední den v poklidu vstáváme, balíme a jdeme na krátkou rozlučkovou vycházku, hledáme ještě tesaříka alpského. Oběd, dobalujeme a jdeme k nedalekým vodopádům, kde nás má nabrat autobus. Vodopády a kaňon jsou takovou krásnou tečkou za pobytem v Proklatie, vše ještě zpečetíme osvěžující koupelí. Přijíždí autobus, najíždí na most a kolo se začíná propadat. Je to tak, informace od místních, že tudy autobusy běžně jezdí, byla asi mírně zkreslená. Autobus otáčí, pojedeme jinudy, cesta se nám protáhne, ale nám to nevadí. Chvíle strávené v Albánii ve společnosti fajn lidí nám níkdo nevezme! Kam to bude příště???

Ve středu 22. května proběhl na Gymnáziu nad Štolou diskusní seminář s českým biologem a ekologem Davidem Storchem (PřF UK). Seminář byl určen studentům a studentkám 3. ročníku vyššího gymnázia. Jeho hlavním tématem byl pojem antropocénu, který v roce 2000 zavedl nizozemský přírodovědec a nositel Nobelovy ceny Paul J. Crutzen, aby jím charakterizoval epochu, kdy vývoj lidské společnosti dosáhl takové úrovně, že její všestranné působení je stále více propojeno s zemskými ekosystémy a přírodou jako celkem. Cílem semináře bylo tuto problematiku nahlédnout a diskutovat jak z hlediska přírodních, tak humanitních věd. Zvláštní důraz byl kladen na současné chápání přírody a ochrany přírody. Po krátkém úvodu do problematiky měli studenti a studentky možnost zapojit se do živé diskuze. Přednáška se dočkala pozitivního ohlasu jak ze strany studentů, tak ze strany organizátorů.

Děkujeme profesorům Pechovi a Lerchovi za organizaci sezení a moderování diskuse.

Tomáš Suchan, S7B

Jak spojit historii s přírodou v jedné části dne? Navštívit Butrint. Archeologické naleziště – opuštěné historické město, jehož zbytky jsou na poloostrově, který je součástí Národního parku Butrint. Když je návštěvník unavený památkami, stačí se podívat k brakické vodě obklopující park a pozorovat organismy nebo v klidu posvačit.

Odpoledne jsme zahájili přesun na pláž Gjipe, kde byl náš další kemp. Do tohoto kempu se lze dostat pouze pěšky, jen naše zavazadla byla naštěstí odvezena. Po chvíli chůze se nám otevřel pohled na pláž – nevěřili jsme tomu, byla to scenérie jak z filmu Pláž. Kemp byl skvělý, jen výšlap k autobusu druhý den nás poněkud vyčerpal. Zdrželo nás i čekání na zavazadla, tak jsme museli trochu zkrátit výlet v Národním parku Lloghara.

Ale cesta k našemu startu byla nádherná a vlastně začala už na vyhlídce v llogharském průsmyku. Lloghara je kombinací velehor a pobřeží Jónského moře. Nás nejvíce zajímaly lesy, ve kterých byla hojně zastoupena borovice Heldreichova. Absolvovali jsme kratší výlet okořeněný odchytem užovky pardálí a devíti druhy orchidejí. A další přejezd do naprosto nekonvenčního kempu Valona u Vlory. Ten se musí zažít.

Ráno déšť, plameňáci na laguně (jako na objednávku) a odjezd k Národnímu parku Karavasta. Cestou jsme dohledali místa nedaleko Fieru, kde se těžila a těží ropa. Není marné vidět, jaké následky taková činnost může mít. Všudypřítomný odér, těžební věže, zásobníky a občas unikající ropa. Kam? Bez komentáře. V NP Karavasta nás přivítal pelikán – živý! Pozorování na pobřeží následoval lov v mělkých vodách laguny Karavasta. Kořenoústka plicnatá a zej nadchli každého. A samozřejmě i další organismy a jejich pobytové stopy. Víte, co jsou to Neptunovy koule?

Nejvyšší čas na přesun do dalšího velmi osobitého kempu v Kruje. Také doporučujeme zažít. Ale přijet autobusem přinese určitá překvapení.

Ráno jsme zahájili výstupem na pevnost v Kruje, protože se říká, že kdo tam nebyl, nebyl v Albánii a určitě na tom něco bude. Starým bazarem (údajně jeden z nejstarších v Albánii) jsme prošli dolů, ochutnali jsme nějaké místní speciality, jako například burek nebo baklavu a přesunuli jsme se autobusem do Skadaru. Vynechali jsme město, ale vyšlapali jsme na ikonickou pevnost Rozafu, ze které byly nádherné výhledy na Skadarské jezero, soutok řek Buna a Drin a Proklatje (Albánské Alpy). Pak nás čekala neskutečná jízda po silnici SH20, krávy, osli, ovce, kozy, serpentiny a nezapomenutelné výhledy a kemp ve Vermoshi.

Dne 22. května 2024 žáci Fyzikálního semináře 1 navštívili Interaktivní fyzikální laboratoř na Katedře didaktiky fyziky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. V rámci své návštěvy si měli možnost na několika stanovištích vyzkoušet rozličné experimenty k tematickému celku termodynamika.

Změřili například měrné tepelné kapacity několika látek a ověřili některé zákonitosti týkající se ideálního plynu. Řešili ale také problémovou úlohu, při níž se voda a olej při zahřívání nechovaly dle původních předpokladů, a byli tak nuceni při vysvětlování naměřených hodnot propojit znalosti z různých oblastí fyziky. Věříme, že program žáky zaujal a že byl přínosný pro jejich odborný rozvoj, neboť experimentální práce je také nedílnou součástí studia fyziky.

ifl_1.jpg
ifl_2.jpg

V pátek 17. května 2024 měla naše třída K5A možnost navštívit Mateřskou školu U Uranie. Ráno jsme zahájili menším koncertem ve jmenované školce, do kterého se zapojily i tamější děti. Nechyběly známé písně jako: „Kočka leze dírou“, „Pec nám spadla“ nebo také třeba „Hlava, ramena, kolena, palce“.

Po zazpívání všech vybraných písniček děti dostaly omalovánky, které vytvořili naši výtvarně nadaní spolužáci. Poté jsme se s dětmi rozloučili a vydali se tramvají do Českého muzea hudby nacházejícího se blízko zastávky Hellichova. V muzeu jsme si prohlédli historické hudební nástroje, některé nástroje jsme si i vyzkoušeli a na závěr jsme si zazpívali. Děkujeme paní profesorce Tormové za skvěle vymyšlený a zorganizovaný den a doufáme, že budeme mít možnost si toto ještě někdy zopakovat.

Matyáš Račák, K5A