Ráno 19. 12. 2016 jsme se sešli před školou v šest ráno. Po dlouhé, a i přes únavu některých z nás, víceméně zábavné cestě, jsme dorazili do Vídně. Tam jsme z autobusu vystoupili poblíž Albertiny. Albertina vlastní největší grafickou sbírku na světě – 65 000 kreseb. Přes tři patra nádherných obrazů, soch a fotek jsme nemohli nechat jen tak bez povšimnutí a zadarmo jsme mohli zhlédnout mimo jiné tvorbu autorů, jako je například Andy Warhol, Pablo Picasso a Rembrandt.

Po krátké přestávce na oběd, kdy se některým podařilo i „zaplavat“ si v místních kalužích, vedla naše cesta dál středem města až k Burgtheateru. V nejvýznamnější divadelní scéně v Rakousku jsme mohli vidět nádherný interiér, včetně jeviště, na kterém byly již připraveny kulisy pro nadcházející premiéru 22. prosince – Hexenjagd (Hon na čarodějnice) od Artura Millera. Divadlo samo je nádherná budova s renesanční fasádou od Gottfrieda Sempera a Karla von Hasenauera. Na prknech, která znamenají svět, zde vystupoval Pavel Landovský a byly zde uvedeny hry Václava Havla i Pavla Kohouta. Poté jsme si dali krátkou procházku městem, mimo jiné jsme šli i kolem domu Tomáše G. Masaryka. Dostali jsme chvíli na nákupy, a někteří z nás si dokonce prohlédli dóm svatého Štěpána. Pak jsme se šli ubytovat. Po krátké pauze jsme se vydali vídeňským podzemím k radnici, před kterou byly, jako ostatně každý rok, adventní trhy, tentokrát dokonce s kluzištěm. A i přes mrazivé počasí trhy opět nezklamaly a skoro všichni odcházeli nadšeni a výborně napapáni.

Ráno jsme se po snídani a hektickém balení naskládali do autobusu, který nás provezl středem města. Dojeli jsme až k Schönbrunnu, v tomto ročním období víceméně rozlehlé pustině. Bohužel mráz nás stále neopouštěl, a tak jsme byli nuceni se vrátit zpět do vyhřátého útočiště v autobusu. Dál naše cesta mířila k mezinárodnímu území, zvaném Uno City, kde sídlí OSN. Prošli jsme kontrolou jako na letišti a pak jsme čekání na průvodce vyplňovali hledáním naší vlajky na prostranství za oknem. K nelibosti nám vlastní jsme byli rozděleni na dvě skupiny, jedna z nás dostala dokonce slovensky hovořící slečnu. UNO City bylo otevřeno v roce 1980, sídlo navrhl rakouský architekt Johann Slaber, jedná se o čtyři administrativní výškové budovy s vlastními obchody, bankou, kadeřnictvím, školkou. Seznámili jsme se s cíli, úspěchy, významem a smyslem OSN…důležité! Po další osvětě v oblasti mezinárodního práva jsme se vydali zpět k autobusu, abychom společně vyrazili do dlouho očekávaného cíle – Shopping resort Gerasdorf. – obrovské vlně, dlouhé asi jeden a půl kilometru a plné všemožných obchodů, které ale svou popularitou úplně zastínil Primark. Tam mířily kroky drtivé většiny z nás, ne-li všech. Domů jsme díky volným cestám a dobře naplánované trase dorazili o hodinu dřív.

Bylo to pěkné a těšíme se na Vídeň 2017!!!

Bára Rakovská, K4B