Stejně jako na začátku loňského školního roku jsme se i letos vydali na jazykový pobyt do Německa, přesněji do města Sebnitz v Sasku. Naše cesta začala v pondělí 16. září na Hlavním nádraží v Praze, kam jsme se, výjimečně, všichni dostavili včas a bez potíží. Úspěšně jsme tedy cestovali s Českými drahami a pár kilometrů od hranic, v městečku Bad Schandau, vystoupili. Po hodině čekání strávené bojem o lavičky, jsme přestoupili na vlak směřující do Sebnitz.
U nádraží čekala dodávka, kam jsme s lehkým srdcem naházeli kufry a tašky, někteří i baťohy. Cesta do Kiezu (střediska, kde jsme byli ubytováni) se nám nezdála o nic příjemnější než vloni. Po čtvrť hodině škrábání se do kopce jsme se nadšeně zhroutili na lavičky nadávajíce na Němce, kteří si až k budově přijeli autobusem.

Po obědě vypukly obvyklé boje o pokoje, vybalování a povlékání postelí. Konečně bylo hotovo a po hromadné poradě jsme se rozhodli využít sportovního hřiště. Společná vybíjená proběhla rychle, následně jsme se rozdělili do menších skupinek a věnovali se různým sportům. Při volejbale došlo k prvnímu kontaktu s německými studenty, spolu s dalšími čtyřmi spolužáky jsme hájili české barvy a po stoprocentním výkonu a nasazení jsme uječené Němky porazili.
Druhý den (v úterý) jsme se ani nestihli probudit a už jsme trhali toaletní papír a říkali o sobě informace nové lektorce Andree. Když se nás zeptala na podrobnosti, mlčeli jsme a šilhali po třídní profesorce, ale nakonec jsme se trochu rozhovořili. Německé dopoledne jsme zakončili hrou.

Po obědě a krátkém odpočinku jsme vyrazili k lanovému centru, kde několik odvážných předvedlo své schopnosti za nadšeného povzbuzování ostatních. Jen nám bylo trochu líto, že náš milovaný instruktor z loňského roku Tony odešel. Po večeři jsme si pod vedením animátory Kathrin vyrobili andělíčky (Schutzengel) a pak jsme zhlédli film.

Ve středu jsme pracovali s lektorkou Illonu, již jsme už znali z loňska. Opět nám dokázala, jak důležité je umět německy zvířátka. Po obědě jsme šli dolů do města, kde nás čekala prohlídka Afrikahausu, muzea s fotkami a předměty z Afriky. Celý výklad byl v němčině, takže nám pár věcí uniklo, ale dozvěděli jsme se i nové a zajímavé informace. Několik spolužáků si vyzkoušelo, že spát na dřevěném podstavci pod hlavou není nic příjemného.

Následně jsme ve městě dostali rozchod, který jsme využili k důležitému nákupu potravin, a protože bylo ošklivo a zima, zbytek odpoledne jsme proseděli v kavárně. Při zpáteční cestě do Kiezu jsme objevili zkratku, takže cesta nahoru byla sice s prudším stoupáním, ale kratší a rozhodně příjemnější. Po večeři jsme měli zamluvené kuželky, tentokrát kvůli temným praktikám vyhráli kluci.

Ve čtvrtek na nás čekala už zase Andrea, které ovšem silně klesly sympatie, protože zahájila hodinu jakousi písní Laurencie, u které se muselo pořád „dřepovat“, což trvalo asi půl hodiny. Následně jsme ve skupinkách vypracovávali k našemu velkému nadšení úkoly.
Odpoledne jsme odjeli vlakem do města Neustadt, kde jsme navštívili aquacentrum. Většinu času jsme strávili v geniálním vynálezu zvaném vířivka nebo v přilehlé restauraci. Omámeni chlorem jsme se s otupělými výrazy vrátili do Kiezu. Večer jsme měli mít “oblíbenou“ Flirtdisco, které jsme se s lehkým srdcem vyhnuli.

Pátek byl plný organizovaného přesouvání. Hned ráno jsme uklízeli a balili. Rovnou ze snídaně jsme šli na nádraží, odkud nás vlak zavezl do Bad Schandau. Tam jsme nechali kufry a vydali se stanici vlakem do Königsteinu, kde jsme se měli škrábat nahoru na hrad. Ale pršelo a byla zima, takže jsme nadšeně zaplatili dvě eura, abychom jeli nahoru i dolů krásným autobusem a ještě krásnějším vláčkem.

Na hradě jsme strávili hodinu a plnili pracovní listy. Také jsme vyfotili několik společných fotek. V Köningsteinu jsme dostali chvíli rozchod, takže pizzerie, kam jsme všichni šli, měla ten den určitě dobrou tržbu. Pak jsme se vrátili do Bad Schandau, kde jsme po hodince čekání nastoupili na vlak do Prahy.

Celkově se nám v Německu moc líbilo a snad jsme pochytili trošku slovíček.

Jolana Ordeltová, K4A